19.Obsluhoval jsem anglického krále (1)

Charakteristika hlavních postav

Jan Dítě – mladý, snaživý, podnikavý, muž malého vzrůstu, naivní, trpí pocitem méněcennosti ( kvůli svému vzrůstu), touží neustále po bohatství a uznání ve své profesi, je příliš důvěřivý k lidem ( zejména ke svým spolupracovníkům a nadřízeným v hotelových restauracích).

Zdeněk – dobrý kamarád Jana Dítěte, je to vrchní v hotelu Tichota, je marnivý, ve volném čase rád hýří penězi, po nocích žije bohémským způsobem

Skřivánek – velmi zkušený vrchní v hotelu Paříž, zasvěcuje Dítě do tajů číšnického řemesla, rád se s ním vsází, co si jaký host objedná k jídlu nebo pití. Vrchní Skřivánek z hotelu Paříž byl pro Dítěte velikým vzorem. Vždy dopředu věděl, jaké je host národnosti a co si objedná, díky čemuž ho Dítě nesmírně obdivoval. Pokaždé, když se zeptal, jak tohle všechno vrchní ví, ten jen pokrčil rameny a řekl s úsměvem: "Obsluhoval jsem anglického krále." Podobnou "průpovídku", pouze s malou změnou (Obsluhoval jsem habešského císaře) používá později i Dítě sám. Tato symbolická věta má vyjadřovat jakousi speciální dovednost a životní moudrost, která pomáhá nahlížet do nitra ostatních lidí a lépe rozumět jejich chování, pocitům a pohnutkám.

Líza – německá učitelka tělocviku, později velitelka vojenských sester, během války zemřela, s ní se oženil Jan dítě, měli spolu syna Siegfrieda

Siegfried – syn Jana Dítěte a Lízy, byl mentálně zaostalý

Kompozice – rámcová – jednotlivé příběhy jsou zasazeny do příběhu hlavního (Příběh je rozdělen do pěti kapitol a každá z nich byla původně zamýšlena jako samostatná povídka, ačkoliv na sebe příběhově navazovaly. Každá kapitola začíná stejnou větou ("Dávejte pozor, co vám teďka řeknu") a shodnou větou, popřípadě její obměnou v závěrečné kapitole také končí ("Stačí vám to? Tím dneska končím."). Toto vytváří příběhový rámec, který drží všechny odbočky i hlavní dějovou linii pohromadě

Jazyk, příklad

Jazyk – hovorová čeština, německé výrazy, spisovná čeština - zřídkakdy

Příklad –

...a já jsem byl klidný a tichý, ležel jsem zplihlý, a viděl jsem, jak rychlými prsty trhá zbytky těch smrkových větviček, těch zálomků jako dělají myslivci, když zastřelí zvěř, a viděl jsem, jak mi pokrývá moje břicho, zplihlé pohlaví, celý klín jsem měl plný větviček, a pak si mne ona nadzvedla a rukama mne hladila a líbala ve slabinách a zvolna jsem dostával erekci, a najednou se zdvihly ty větvičky, a z nich se prodral můj pyj a zvolna rostl a shazoval ty větvičky, ale Líza ty větvičky jazykem rovnala kolem dokola, aby pak zdvihla hlavu a zarazila si moje přirození celé do úst, až někam do krku, chtěl jsem ji odehnat, ale ona mne povalila, moje ruce odstrčila...