19. Spalovač mrtvol - Ladislav Fuks

19. Ladislav Fuks

Narození: 1923

Úmrtí: 1994 (71 let)

- Významný český prozaik, známý především díky psychologickými prózami

- V jeho dílech se často objevuje úzkost, utrpení lidí, násilí a často píše o druhé světové válce

- V dospívání zjistil že je homosexuál, tuto orientaci skrýval

- Později se stavěl na stranu komunistického režimu

- Hlavní postavy v dílech jsou psychicky deformovaní

- Většina jeho děl je skrytě autobiografická – téměř všemi knihami prochází postava senzitivního, slabého hocha žijícího ve svém vnitřním světě

- Často své motivy děl opakoval

Další díla: Pan Theodor Mundstock, Mí černovlasí bratři, Vévodkyně a kuchařka

Současníci: Ota Pavel (Smrt krásných srnců), Bohumil Hrabal (Ostře sledované vlaky)

Spalovač mrtvol

Rok vydání: 1967

Literární druh: Epika (Próza)

Literární žánr: Novela

Myšlenka díla – Pod milou a vstřícnou povahou se skrývá vrah

Kompozice: Lineární, Er vypravěč

Hlavní postavy:

• Karel Kopfrkingl – ženatý, láskyplný, hodný muž, který miluje svou rodinu; pracuje v krematoriu a má svou práci velice rád; podivín zatížený svým povoláním, mající poněkud nevšední záliby a způsoby;

• Lakmé (nebeská) – žena pana Kopfrkingla, Židovka, milá, hodná

• Zina a Mili (čarokrásné) – děti Lakmé a pana Kopfrkingla, hodné, poslušné

• Wiliam Reinke – Němec, dobrý přítel Karla Kopfrkingla, povyšuje se nad ostatní, manipuluje s lidmi; se svou ženou jsou přáteli Kopfrkinglových; člen NSDAP, který dělá nábor nových lidí; fanatický nacista, představující si židy jako velice starý národ trpící sklerózou.

• Další postavy – pan Strauss, Rubinstein (agenti shánějící abonenty pro žeh), nový pracovník krematoria pan Dvořák, doktor Bettelheim (soused, specialista na pohlavní choroby).

Obsah díla:

Děj se odehrává v roce 1937 před 2. světové války. Hlavní postavou je pan Kopfrkingl, kterého zpočátku vnímáme jako mírného a hodného člověka, který se nikdy nerozčiluje a žije jen pro svoji rodinu. Může se jevit i jako romantik – manželce říká místo Marie „Lakmé“, označuje své rodinné příslušníky jako „čarokrásná, blažená, něžní, nadoblačná, nebeská“ apod. Ideální rodinná atmosféra je ovšem neustále narušována Kopfrkinglovou prací o které neustále všem vypráví a očividně v ní má velkou zálibu – dělá spalovače mrtvol v krematoriu.

Rád se obklopuje věcmi ze svého pracoviště, například kremační tabulkou, které přezdívá „jízdní řád smrti“, zasklenými mrtvými mouchami a v jeho knihovně samozřejmě nemůže chybět ani kremační zákon a neustále si pročítá i knihu o Tibetu. Svoji práci bere jako Boží poslání – prach jsi a v prach se obrátíš. Nedokáže mluvit o ničem jiném, než o jeho „chrámu smrti“ a o smrti samotné. I přesto, že ho tak fascinovala smrt, odsuzoval jakékoliv násilí – obával se hrozící války.