Absolutní hrobař_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Vítězslav Nezval

Absolutní hrobař

Výňatek

Umělecký text

Podpíraje levým ramenem z něhož vyčnívá kořen

Traverzu hospody uvadlých věků

Absolutní hrobař

Tráví jeden ze svých hnilobných všedních obědů

Tak

Že

Jeho

Naloženému vejci podobné levé oko

Je upřeno

Na katastrální mapu vytvořenou pavoukem na salámu

potaženém plísní

[…]

Absolutní hrobař

Stár takřka jak tento rulový kraj

Z jeho jeslí pije přivázaný osel

Zbytky včerejší bouře

Vztyčuje hlavu s vlasy připáleného řízku

A houby jež prorostla klobouk

Aby ji znovu svěsil nad motykou velikého uštknutí

Podepřenou o nahnilou podlahu se stopami po roztřepeném

slamníku

V pěsti mu křečovitě dokonává skřivan nejmenších kousků prsti

Kterého pokládá v roztržitosti za zlatník

Neboť absolutní hrobař je muž dalekozrakých myšlenek

Roztroušených po hřbitovech jako podešve

A pije-li z bezedných nádob

Z téhož důvodu jako pijí proděravělé lebky minerální vody

z podzemních okapů

Před tváří absolutního hrobaře podobnou z dálky pomačkanému

klobouku

A z blízka mraveništi

Jsou vesničané v hnůj proměněnými šerpou přepásanými

snopy

Takže hostinská s boky nadívaných kachen / S břichem lanýžů v postrouhaných kaštanech

S levou rukou rosolem plněné jaternice / S pravou rukou rozteklého sádla z něhož vyčnívá tříska

S hlavou přezrálé kapusty / S ňadry dvou lojovitých pudinků / S lůnem puškvorce

A s nohama rozmočených pytlů otrub / Není doma/ Neboť absolutní hrobař je veliká budoucnost

Výňatek

Neumělecký text

Básnická metoda Absolutního hrobaře záleží tedy ve hře s věcným vztahem spojujícím znak se skutečností. A opět: zjev, ke kterému se upíná pozornost především, je realisace znaku: normální úkol znaku je totiž zastupovat skutečnost, při čemž trvá zřetelné povědomí tohoto zástupnictví. Nezval však dává znaku se skutečností splývat, tvářit se, jako by byl skutečností samou. Tato hra se znakem má svůj velmi vážný ekvivalent v životní praxi. Žijeme v době nesmírného zdůraznění znaku: organisace společenská, hospodářská, politická nabyly vývojem posledních desetiletí takové složitosti, že nemohou být jinak ovládány než pomocí znaků zastupujících skutečnost, mnohdy dokonce několikapatrové nadstavby znaků (znak znaku). Tak počínají si např. národohospodáři uvědomovat, že čistě znakový charakter peněz uplatňuje se stále silněji s postupným uvolňováním měn od přísné souvislosti s kovovým základem, jenž peníze poutal k hmotné skutečnosti. Vzrůst důležitosti znaku je nutný a neodčinitelný, má však i své stinné stránky: znak není namnoze dosud zvládnut, z velké části také proto, že není poznán v celé složitosti své výstavby a svých funkcí.: semiologie, věda o znaku, po které jasnovidně volal de Saussure, je dosud v plenkách. Vědecký vývoj druhé poloviny 19. století naučil člověka přezírat existenci nehmotných, ale při tom reálně působících významů, které prostředkují mezi člověkem a věcmi; teprve moderní lingvistika a moderní filosofie počínajíc Husserlem obracejí znovu ke znaku teoretický zájem. A na této cestě se setkává věda o znaku s uměním.