Jan Jílek_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Teréza Nováková

Jan Jílek

Výňatek

Umělecký text

Před třemi dny zavítal do komůrky Jílkovy po dosti dlouhé přestávce pan páter Daniel Pelikán, a vyptav se soustrastně, jak se mu ve vazbě daří a zdali upřímným přihlášením se k církvi katolické nehodlá vbrzku ukončiti své trampoty, – osvětlil náhle záhadu slov štokmistrových a zpi1sobil mu hlubokou, sotva snesitelnou bolest! Pravilť misionář Jílkovi, když tento opětně jakékoli změně u víře se bránil, nic že odpor bludařů nadále platen nebude; obrátilť prý se Jeho Milost císařská a všichni katoličtí vládcové světa ke kurfiřtu saskému, nejen aby přístup do zemí svých uprchlíkům nekatolickým více nepovoloval, ale aby i všecky uprchlé poddané císaři a vrchnostem jejich bez prodlení vydal a sídla jich v Sasku zrušil. K čemuž prý kurfiřt tím ochotněji přistoupil, jelikož chudí přistěhovalci vlastním jeho poddaným místa a výživy ubírají a jelikož z relací císařských ouřadů jasně vyrozuměl, že nejsou to vlastně praví přívrženci evanjelia, vyznavači víry Lutherovy, jimž přístřeší poskytuje, nýbrž zbytky bývalých kališníků a husitů, rozličnými sektami bludařskými promíšené. I jistil páter jesuita Jílka, že není dalek čas, kdy Gerlachsheim, Hennersdorf, Schönbrunn, Bertelsdorf a Nový Salz budou opuštěny a se zemí srovnány a kdy města Žitava a Perno brány svoje exulantům, zvláště bratrským, nadobro uzavrou! Již prý počínají přední přívrženci bludné víry neúspěšnost svého jednání vyrozumívati; sám prý bratr Ostrý, čtenář a řečník tak důmyslný, přesvědčen byv důvody duchovních katolických, co nevidět ouplné vyznání víry složí, načež propuštěn bude a do Černilova ku svobodnému držení živnosti své se navrátí. „A ty, chlapče pošetilý,“ končil páter Pelikán dlouhou a překvapující řeč svou, „kterýžto ani písem vykládati neznáš, ani jim sdostatek porozuměti nedovedeš, dosud tvrdošíjně přijetí svatého náboženství našeho odpíráš! Včas tebe napomínám, bys bludy své odvrhl a na spasení duše své i těla svého potřebu pomyslil! Kde bude opora tvá, až nebude útulků za hranicemi, ani kazatelů, ani učitelů, ani knih kacířských, až veškeří příslušníci národa českého v lůno katolické církve se navrátí? Jako kamének malý zanikneš v dravých vlnách moře, roztříštěn a rozdrcen na prášek! Přemýšlej znova a škodě své časné i věčné nechtěj!“ Páter zdvihl varovně ruku, a pronikaje Jeníka ostrými a temnými svými zraky, zvolna z komůrky se vzdaloval.

Když zapadla malá těžká dvířka mučírny, bylo hochovi strašno. Připomněl si slova ze Starého Zákona, jak truchlící roztrhávali roucha svá, na hlavu popel sobě sypali a tváří svých zahalovali; jeho roucho takměř v cárech již viselo, hlava, vězení-li potrvá, záhy popelem šedin asi se pokryje - ó, čím by ulevil velikému zármutku svému? Schoulil se u špalku a tvář položil v ruce; záhy počaly se mu z očí řinouti slzy horké a hojné a tak plakal téměř ustavičně tři dny a tři noci, ve spánku zapomenutí nehledaje a i skrovný pokrm a nápoj mu poskytovaný zanedbávaje!