Slavnosti sněženek_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Bohumil Hrabal

Slavnosti sněženek

Výňatek

Umělecký text

Ty maminčiny oči se podobaly i očím mého bratříčka, který o třech nohách měl ty samé oči jako maminka, jenom ty maminčiny oči byly tak veliké, že jsem se pokaždé, když se na mne podívala, že jsem se do těch maminčiných očí probořil, jako bych se koupal ve strouze nebo v lesním rybníčku. Když jsem se díval do očí naší maminky, viděl jsem, že se do těch očí dívá i bratříček, a tak jsme se koupali oba v jedněch očích, takovou měla maminka moc, že oba nás si do těch očí vzala, jako by nás vypila, jako by nás oba přikryla svým celým teplým a voňavým tělem, protože maminčino tělo bylo něco to samého jako maminčiny oči, její tělo bylo teplo a klid, a když jsme leželi v maminčině klíně a na jejím břiše, slyšeli jsme, jak mamince tluče srdce zrovna tak jako nám, ale jen maminka zahlédla něco, co se jí nelíbilo, když nasála vzduch, hned věděla, že je něco ve vzduchu, co by mohlo být proti nám, tak srdce jí tlouklo víc a já jsem cítil, jak i mně se zrychluje srdce, a tak jako maminka lekal jsem se i já, avšak když odešlo to, čeho se lekala, tak jak maminka se klidnila, klidnil jsem se i já. A znovu jsem položil hlavu na maminčino břicho a usínal jsem a maminka se tak krásně stočila, že nás oba do sebe zavřela, a když mi bylo v tom pelíšku z maminčiny kůže horko, vystrčil jsem svoji nožku skrz maminčiny nohy a hlavičku jsem položil pod maminčino hrdlo a tam byla i hlava mého bratříčka a tak jsme dýchali oba dva mamince na krk a ona nám za to dýchala na naše hřbety a tak jsme si, alespoň já, nepřáli nic jiného, než abysme takhle mohli být s maminkou pořád, nic jsme nechtěli, v nic jsme nedoufali, na nic jsme nemysleli, protože jsme byli srnečci nejkrásnější srnky, jakou jsme kdy viděli, jakou jsme kdy potkali.

(Maminčiny oči)

Výňatek

Neumělecký text

Láska, sex a kouzlo v očích

Sex a vztahy

Láska a přitažlivost jsou s očima spojeny od samého narození. Když jste se narodili, všechno, co jste mohli spatřit, byla silueta matčiny tváře a dva puntíky jejích očí. Dokonce i po šesti týdnech, když už se váš zrak poněkud rozvinul, tím hlavním, co vám dodávalo pocit bezpečí a rozlévalo úsměv po vaší tváři, bylo rozpoznání maminčiných očí, jichž zorničky byly vždy doširoka rozšířené, kdykoliv se na vás podívala.

Jako nemluvňata jste byli zaujati maminčinýma očima více než kterýmkoliv jiným rysem její tváře. Tehdy bylo zcela jedno, zda celá její tvář je skryta, i kdybyste nemohli z její tváře vidět nic jiného než oči, i tak byste stále instinktivně věděli, že pouto mezi vámi existuje, že jste v bezpečí; a usmívali byste se. Výsledkem těchto zážitků z dětství je, že po celý náš život oči zůstávají ústředním prostředkem lásky a přitažlivosti.