Jan Jílek_V001_o

Tedy nepřijde den plesání a spasení, nebude navrácena země pravým dětem Kristovým, – jak tolikráte sliboval a těšil pan otec Šulc, – ale vody neštěstí a pohromy zavrou se nad nimi?

Neumělecký text

A všecka práce Terézy Novákové, která vyplňuje čtrnáctiletí mezi její románovou prvotinou a jejím druhým románovým dílem, Janem Jílkem, jest jedna jediná nepřetržitá „nauka věcí“, podřizování svého subjektu pod objekty a připodobňování jeho jim: a tato léta jsou umělecké i karakterové „Lehrjahre“ Terézy Novákové, vyplněné poznáváním lidového bytu hmotného i duchového, studiemi lidové architektury i lidového kroje právě jako lidového cítění, myšlení i tvoření náboženského, a vedle toho i chápáním moderního boje společensko-pohlavního a žurnalistickou službou jeho otázkám a záhadám.

Proto druhý román autorčin, „Jan Jílek“, z roku 1904, má tvářnost zcela jinou. Není zde již literárních šablon a schémat, nový román jest do značné míry studií historickou. Skutečná osobnost, jež opravdu žila a trpěla pro své náboženské přesvědčení v osmnáctém století a jest pohřbena na starém českém hřbitově rixdorfském u Berlína, jest sujetem této skladby románové, jejíž forma jest monograjická a životopisná. Od útlého dětství až do stařecké smrti s kratšími delšími mezerami sleduje život, činnost, utrpení, boj a vykoupení svého reka-sprosťáčka, mladíka z Lubného, plachého, pokorného, duchem chudého, ale srdcem bohatého potomka českobratrské rodiny, který po zbujně smyslné episodě svého časného mládí zvážní a nábožensky se obrodí, sejde z Čech do Gerlachsheimu v Sasku a odtud vypravuje se do rodného kraje převádět jiných tajných bratří do Německa; jenž jest zajat jednou v Jarošově s bratrem Šplíchalem, odveden do Litomyšle a zde dvě léta vězněn, vyšetřován, trýzněn a přemlouván jesuitským misionářem P. Pelikánem ke katolicismu, aby byl posléze odsouzen ke káře; který při velkém požáru litomyšlském unikne svým trýznitelům do Gerlachsheimu, usadí se později v Rixdorfě u Berlína a pojme druhou ženou veselou zpěvačku, jež jej okouzlila v podvečer jeho zatčení, aby nakonec zemřel blaženou smrtí jako stařec dvaasedmdesátiletý. Zde všecko jest již konkrétné a jedinečné, určité a autentické, nepředvídající a nezevšeobecňující; a není zde také již tendence, alespoň ne tendence abstraktní, neboť dokazuje-li se co v tomto díle, jest to jen poznání právě básnické, že život lidský jest tajemný a veliký, a to i v člověku nikterak vynikajícím postavením, rozumem nebo duchem. Zájem tohoto románu jest však spíše ještě v látkové správnosti a přesnosti než v síle uměleckého názoru a umělecké formy.

(F. X. Šalda, České medailóny)

Lehrjahre – (z něm.), učební léta, roky učení