Linie krásy_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – Vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Alan Hollinghurst

Linie krásy

Výňatek

Umělecký text

Knížka Petera Crowthera o volbách už byla na pultech. Jmenovala se Lavina! a vtipný prodavač u Dillona vytvořil ve výloze stejnojmennou živelní katastrofu ve zmenšeném měřítku. Zákazníkovi vstříc se v zářivé záplavě valil zlatavý obrázek triumfující ministerské předsedkyně. Nick se zastavil na ulici a pak vešel dovnitř, aby si knížku prohlédl. S Peterem Crowtherem se jednou setkal a slyšel o něm mluvit jako o námezdním pisálkovi i jako o „sžíravém analyzátorovi“. Jak listoval stránkami, nezřetelným úsměvem maskoval, že si není jistý, která z těch charakteristik je blíž pravdě. Rychlost, s jakou knížka vyšla jen dva měsíce po volbách, určitě námezdním pisálkovstvím zaváněla – a styl samozřejmě taky. Kousavost si autor patrně vyhrazoval jen pro snahy opozice. Nick si důkladně prohlédl fotografie, ale Geralda našel jenom na jedné: byla to skupinka s popiskou „101 nových konzervativních poslanců“ a Gerald byl dost chytrý nebo dost rychlý na to, aby se dostal do první řady. Seděl tam, usmíval se a zíral vpřed, jako kdyby si v duchu už dělal pohodlí na přední lavici ve sněmovně. Ten úsměv, ten bílý límeček tmavé košile a měkký kapesníček v náprsní kapse saka budou zajisté slavné ještě v době, kdy z hochů z řad za nimi zbudou jen pozapomenuté škleby. I tak byl ale v°textu zmíněn jen dvakrát – jednou coby „bonviván“, podruhé jako příslušník té „tenčící se vrstvy“ konzervativních poslanců, kteří za sebou mají soukromou střední školu a Oxford či Cambridge a jejichž je „Gerald Fedden, nový poslanec za Barwick, typickým představitelem“. Nick pokrčil rameny a vyšel z knihkupectví. Na ulici na něj ale padla opožděná hrdost na to, že viděl v opravdové knize někoho, koho zná.

Ten večer v osm měl mít rande na inzerát, a celý tenhle horký srpnový den poznamenávalo drnčení napjatých nervů s občasnými svěžími vsuvkami toužebného snění. Ta schůzka nebyla tak úplně naslepo – byla jen „velice krátkozraká“, jak to vyjádřila Catherine Feddenová, když jí Nick ukázal fotku a dopis. Na pohled se jí ten člověk jménem Leo nejspíš líbil a tvrdila, že je to její typ; hlavu jí ovšem dělal jeho rukopis. Byl propracovaný a zbrklý zároveň. Catherine vlastnila brožurku, která se jmenovala Grafologie: Duše v prstech, a z té čerpala nejrůznější postřehy o zjevných i potlačovaných sklonech ostatních lidí („Umělec, nebo šílenec?“ „Mazlíček, nebo zvíře?“) „Sleduj ty ohromné horní délky, drahoušku,“ říkala. „Z těch kouká fůra ega.“ Zase a zase nad tím kouskem laciného modrého dopisního papíru špulili rty. „A nemyslíš si, že to znamená prostě jenom hodně silnou sexualitu?“ ptal se Nick. Ale asi si to nemyslela. To, že dostal od cizího člověka dopis, ho nadchlo a snad ho to dokonce i dojalo. Fakt ovšem byl, že sám text moc očekávání nevzbuzoval. „Nicku – o. k.! Re. tvůj dopis. Pracuju na personálním (Londýn, obvod Brent). Možno se sejít a probrat naše zájmy a cíle. Napiš, kdy a kde,“ a pak to ohromné, přebujelé L ve slově Leo, které šlo přes půl stránky.