Není římského lidu_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Jarmila Loukotková

Není římského lidu

Výňatek

Umělecký text

To Oktavie si počíná mnohem rozumněji, ačkoli se Marcii nemůže chytrostí rovnat. Ostatně po kom by byla chytrá? Vždyť je dcerou Klaudia a Messaliny. Ale je Neronovou manželkou a mladíček si musí uvědomit, že tento sňatek mu vlastně dopomohl k císařskému vínku. Není třeba mladou hezkou ženu zanedbávat. Oktavia se svěřila, že si jí nevšímá, že už vůbec neví, jak chutnají jeho polibky, že jí dělá schválnosti a mazlí se před jejíma očima s otrokyní. Proč? Vždyť Oktavia je velmi jemná, hezká, a hlavně cudná choť. Do ničeho důležitého se neplete a hledí si básniček, hudby a filozofie. Jaké choutky to synáčka asi naplňují, že zanedbává mladičkou manželku? Pořádá prý si hostiny a neuzná ani za vhodné ji pozvat.

Co se při těch hostinách děje? S kým se mladý císař zahazuje?

Je třeba na něj dohlédnout, přitáhnout mu uzdu.

Je na výstřednosti příliš mladý. Na mládí musí být přísnost, obzvlášť při jeho povaze. Kam by to za chvíli vedlo? Co se v mládí neohne, ve zralém věku se nepřizpůsobí a ve stáru se vymstí.

Otrokyně ohlašuje, že přichází Xenofon. Agrippina si uvědomuje, že dnes je den, kdy má užívat protijedy. Xenofon už také vstupuje a za ním otrok s podnosem; na podnose je řada pohárků, kalíšků a mističek.

Agrippina se obává, aby někdo neprovedl jí, co ona učinila Klaudiovi. Proto užívá protijedy; za několik měsíců bude ústrojí tak odolné ke všem dosud známým otravným prostředkům, že ji nebude možno takto odstranit. Dávky stále zvyšuje; s odporem polyká obden doušky páchnoucích a hořkých a slaných a voňavých a slizkých a hustých i jinak hnusných vodiček a kašiček a mazů a odvarů a směsí. Žaludek se jí zvedá, ale představa Klaudiova skonu ho vzápětí uklidní.

A tak přijímá i dnes od Xenofonta číšku černého rosolu a s nehnutým výrazem ji jedním rázem vysrkne. Dokud má odvahu, bere si další jed a po něm třetí. Dále však prozatím nemůže; rychle zajídá rozstrouhaným a silně oskořicovaným jablkem. Pak si vypláchne ústa vínem a dá se do dalších lahůdek.

Neumělecký text

[...]

Dalším císařem se stal Gaius Caligula – „Botička“ (léta vlády: 37 – 41). Caligula byl synem oblíbeného vojevůdce Germanica (to byl synovec Tiberia). Caligula byl vychováván ve vojenském táboře svého otce, zavedl amnestii, zrušil zákon o urážce majestátu. Zavedl hry, nechal budovat veřejné stavby, to způsobilo jeho oblíbenost, zdál se býti dobrým. Najednou však, pravděpodobně vinou duševní choroby, se změnil v příšeru; plánoval hromadnou vraždu senátu a dokonce nechal jmenovat konzulem svého koně. Nakonec byl zavražděn.

Jeho nástupcem se stal Claudius (léta vlády: 41 – 54), strýc Caliguly, který žil v ústraní a vzdělával se, zabýval se dějinami Etrusků. Po zvolení císařem se opíral o senát, vojsko a prétoriány a navazuje na Augustovu politiku („chléb a hry“). Claudius podporoval stavby, za jeho vlády bylo rozšířeno území v Africe a v Palestině založena nová provincie Judea, byl posílen význam císařských úřadů (byrokracie). Na konci své vlády přijal zákon o urážce majestátu. Jeho manželka Agrippína jej donutila, aby adoptoval jejího syna z prvního manželství, ale nechtěla čekat, až Claudius zemře, a tak jej otrávila.