Ruce_V002_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Otokar Březina

Ruce

Výňatek

Umělecký text

JARNÍ NOC

Noc tiše zpívala, šum prvních zelení a jarních vod

byl její melancholické písně doprovod;

ve výši hvězdy, světelné kalichy nesmírné,

dýchaly těžkou vůni nadzemských vegetací;

a ruce bratří mých, jak při smrti na prsou zkřížené,

ležely tiché a zklamané a jako kámen ztížené

zlomeny prací.

Však jejich ruce duchové k hvězdám se rozpjaly,

miliony duší na zemi a ve všech světech se objaly

a dlouhý oddech radostných procitnutí,

sváteční vření věčného města,

duchových křídel šumění, hra větrů v mystickém osení,

orchestrů neviditelných zapění

zdvihlo se v taktu jejich tajuplného gesta.

Výňatek

Neumělecký text

Mezi dílo O. Březiny a jeho čtenáře vstupuje po desetiletí omyl, který způsobuje, že básnické hodnoty v Březinovi obsažené se nemohou plně uskutečnit. Je to představa Březinovy básně jako šifry, kterou je nezbytné „vyložit“, tj. převést do jazyka filozofických a ideologických soudů a stanovisek. Březina byl často pojímán spíše jako myslitel než jako básník. Vyabstrahovaná „myšlenka“ pak ovšem měla málo šancí, aby ji větší množství přijalo jako hodnotu živou: vystupovala jako historický fakt, předmět diskusí, záležitost souhlasu nebo nesouhlasu, vzdalovala se každému, jehož pohled na život byl odlišný od Březinova. V záplavě souvislostí s jinými mysliteli mizela básníkova originalita. Od konkrétního způsobu „vyjádření myšlenek“ se mlčky abstrahovalo. Ale konkrétní prožitky, představy a obrazy zdaleka nejsou v poezii, zvláště pak ne v poezii symbolistické, jen okrašlujícím „obalem“, do něhož byl vložen „vlastní“ myšlenkový obsah. To ony jsou „obsahem“ básně. Platí samy o sobě, díky jim může báseň působit jako svérázná skutečnost na každého, kdo je s to vnímat její citové, smyslové, myšlenkové bohatství jako celek. Při četbě Březinových básní vyvstávají před námi ze zdánlivého chaosu celé živé a konkrétní světy. Lidé zápasí, trpí, dřou se, vítězí a umírají na úhorech země, žena sestupuje do temnot lásky a bolesti […] příroda a člověk se přibližují a vzdalují, rozpomínajíce se na slova dávného společného jazyka a zas na ně zapomínajíce; skutečnost se jednou poslušně organizuje podle zákona a řádu člověka, jednou se tříští v bodavé úlomky; člověk, který pro nároky závratného snu zapomněl na prosté dary života, ztrácí jedno pro druhé a čelí ironickému úsměvu soudu; zvoní vody a hvězdy, chtivé rty se hledají ve tmách, z pokolení na pokolení přechází poselství společného lidského údělu…

(M. Červenka, Modlitba za nepřátele)

obecná struktura ústní zkoušky

1. analýza výňatku z uměleckého díla (charakteristické rysy výňatku, s využitím vědomostí získaných přečtením celého díla);