6 Drda- Nema barikada

6. Drda- Němá barikáda

Drda Jan (*04.04.1915 - †28.11.1970)

Jan Drda se narodil 4. dubna 1915 v Příbrami a jeho dětství bylo poznamenáno ztrátou matky, která zemřela poporodu dalšího dítěte. Po maturitě na klasickém gymnáziu v Příbrami (1931)začal studovat na Karlově univerzitě slovanskou a klasickou filologii; studia nedokončil a r.1937 se stal členem kulturní redakce Lidových novin. Přispíval do nich hlavně svými fejetony, črtami a reportážemi, které pak vyšly v knižním výboru s názvem Svět viděný zpomaloučka (1943). V novinářské práci pokračoval po osvobození, nejprve ve Svobodných novinách, později v deníku Práce. V letech 1948-52 byl šéfredaktorem Lidových novin, kde r.1951 začal otiskovat nedokončený román Hospodáři. Po Únoru zastával další významné funkce v kulturním a politickém životě: byl mj. poslancem Národního shromáždění (1948-60), předsedou Svazu československých spisovatelů (1949-56). V té době vykonal několik zahraničních cest, např. po Jižním Americe. Významná byla jeho spolupráce s českým filmem: uplatnil se při ní jako autor původních námětů a scénářů (Druhá směna, 1940; Z růžek kvítek, 1945; Znamení kotvy, 1947) i jako spoluautor filmů vzniklých podle vlastních literárních předloh (Městečko na dlani, 1941; Němá barikáda, 1949; Hrátky s čertem, 1957; Vyšší princip, 1961; Zlaté kapradí, 1963). Ke konci života byl šéfredaktorem týdeníku Svět práce (1968-69) a z této funkce byl odvolán, protože se (poprvé) postavil proti stávajícímu režimu: vehementně odsoudil ruskou okupaci a své stanovisko nezměnil, i když mnozí v té době ano. Zemřel na Dobříše 28. listopadu 1970. Bylo mu 25 let, když v druhém roce protektorátu vydal svou románovou prvotinu MĚSTEČKO NA DLANI (1940), která ho rázem vysunula do popředí tehdejší mladé české prózy. Největší předností Drdovy prvotiny, která spíše nežli románem v tradičním smyslu slova je volně skloubeným pásmem vyprávění, byl a zůstal dodnes její svérázný humor, vylehčující situace, postavy a osudy na samém ostří tragiky. Bylo-li Městečko na dlani zakotveno v životě před první světovou válkou, druhý Drdův román ŽIVÁ VODA (1941) začíná v letech bezprostředně poválečných. V Živé vodě se autor soustředil k jediné hlavní postavě, Jeníku Markovi, hledajícímu živou vodu uměleckého sebeuskutečnění.

Poslední z trojice románu, které Drda dokončil a vydal v období protektorátu, bylo PUTOVÁNÍ PETRA SEDMILHÁŘE (1943). I tentokrát je osud hlavní románové postavy sledován už od jejích chlapeckých let, přičemž jedním z vůdčích motivů je opět usilovné pátrání po vlastním otci. Drdovy HRÁTKY S ČERTEM (1946, prem. 1945), třetí z jeho děl určených jevišti (po prvotině JAKOŽ I MY ODPOUŠTÍME, 1941 prem. 1940, a komedie MAGDALENKA, 1941), bývají označovány za hru , která znamená počátek nové éry českého dramatu po osvobození. Tato pohádka má myšlenkové jádro a smysl poselství: aktivní boj proti zlu, zkáze, proti podlosti a sobectví, znázorněný poutavým dějem, v němž se hlavnímu hrdinovi, vysloužilci Martinu Kabátovi, podaří zvítězit nad pekelnými mocnostmi a zachránil lidské životy. První konkretizací Drdových představ o literatuře byla sbírka jedenácti povídek z doby války, okupace i ze dnů Květnového povstání, nazvaná podle jedné z nich NĚMÁ BARIKÁDA (1946). Pokusem navázat na čtenářský ohlas Němé barikády, a to jak způsobem vyprávění, blízkého důvěrné hovorovému projevu, tak tematicky i látkově, byla druhá sbírka povídek a novel, nazvaná podle nejrozsáhlejšího čísla knihy