Drašar_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Teréza Nováková

Drašar

Výňatek

Umělecký text

Mimo nadání pomohl mu básník z nesnází, otázav se ho jako mimochodem: „Řád piaristský vás nejspíše vyslal, abyste v jazycích dále se vycvičil?"“

„Nebyl jsem vyslán nikým, vyžádal jsem si dovolenou na cestu do Uher pro nabytí zdraví a zdokonalení se duchovní. Hodlal jsem nejdříve do Trenčínských Teplic, avšak než mohl jsem vydati se na cestu, neduh můj tělesný se zlepšil. Strádám však jinak, a proto přišel jsem k vám, důstojný pane!“

Kazatel podíval se na svého podivného hosta znepokojen. „Jsem nešťasten v srdci svém, neklidný ve svém svědomí, podle kterého se nespravuji. Byl jsem pokřtěn ve víře římské, ačkoli moji dávní předkové, rod Drašarův, Sedlických, Janelův, přiznávali se k víře české, podobojí. Jsa nedospělý a byv k tomu přemluven, jakož i pro nešťastný proces, který jmění rodinné pohltil, vstoupil jsem do řádu piaristského, slib složil, na kněze posvěcen byl. Ale nesrovnávám se s příkazy církve, k níž náležím; jsouť proti přirozenosti a rozumu lidskému; chci se vrátiti k víře svých otců a žíti podle svědomí svého.“

Kollár pronikal Michla nejprve očima, pak nepokojně posedal na své lenošce, zraky sklopil k zemi mezi nakupené slovníky, leč netázal se dále, jak piarista očekával.

„Prostudoval jsem zákony uherské, které podle laskavého zařízení našeho nejmilostivějšího císaře od roku 1843 v celé monarchii platny jsou; po listinách ostatních i potřebnou zdržovanku jsem si vyzdvihl a jsem nyní farník čtvrti Terezínské v Pešti. Před svého faráře, pana Wohldrana, předstoupil jsem se dvěma svědky, Bohurádem a Haecklem, a po dvakráte, dne osmého listopadu a šestého prosince, to jest včera, oznámil jsem, že z katolické církve vystupuji a k víře svých otců se přihlašuji. Tím dle znění zákona můj přestup ukončen jest; i přicházím k vám, důstojný pane, jako k faráři slovenské církve pešťanské, abyste vysvědčení má prohlédl a do seznamu své církve zapsati mne ráčil.“ Sáhl do náprsní kapsy svého dlouhého kabátu, vyňal svazek listin, počal je rozevírati a pořadem na sebe klásti.

Teď se Kollár do Michla opět zadíval: „Vy myslíte, že váš přestup je dokonán oním dvojím vyjádřením? A zapomínáte, že jste knězem katolickým, členem určitého řádu, a hlavně, že jste tu v Uhrách pouze pocestným, cizincem! Tato trojí okolnost podle rozumu mého nepřipouští, aby vás katolický farář Wohldran propustil a já do církve naší přijal!“

Neumělecký text

Jinak nesen jest „Drašar“ touž koncepcí ironickopesimistickou jako „Děti čistého živého“: dobrý člověk, založený k velikým věcem, člověk nejlepší vůle a snahy, ztroskotává se a hyne bědně osudným spiknutím okolností vnějších i vnitřních, neboť jemnost umělecké objektivnosti autorčiny ukazuje, jak vnější nezdar Drašarův jest podmíněn již jeho charakterem a jeho slabostmi a trhlinami, takže pád jeho jest cosi imanentního, projevený jen důsledek vnitřního ustrojení.