Mýcení_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Thomas Bernhard

Mýcení

Výňatek

Umělecký text

Abychom se zachránili ze stavu tísně, pomyslím si, jsme stejně prolhaní jako ti, jimž tuto prolhanost vytrvale vyčítáme, a kvůli níž tyto lidi vláčíme špínou a pohrdáme jimi, to je pravda; nejsme o nic lepší než tito lidé, které vytrvale považujeme za nesnesitelné a odporné, za odpuzující lidi, s nimiž toho chceme mít pokud možno co nejmíň společného, zatímco ve skutečnosti s nimi máme, jsme-li upřímní, stále co do činění a jsme právě takoví jako oni. Všem těmto lidem předhazujeme všemožné nesnesitelné a odporné věci a nejsme o nic míň nesnesitelní a odporní než ostatní, pomyslím si. Řekl jsem Auersbergerové, že mám radost, že jsem s nimi, totiž manžely Auersbergerovými, opět navázal kontakt, že jsem byl po dvaceti letech zase u nich v Gentzgasse, a zatímco jsem to říkal, pomyslel jsem si, jak jsem sprostý a prolhaný člověk, který se skutečně nezalekne ničeho, ale vůbec ničeho, ani nejsprostší lži. Auersbergerové jsem nahoře na schodišti řekl, že se mi líbil herec Dvorního divadla, že se mi líbila Anna Schrekerová a že se mi dokonce líbili oba mladí spisovatelé a oba čekatelé inženýrství, a ostatní hosté zatím scházeli po schodech dolů, a já jsem k nim cítil odpor, a oni šli po schodech dolů, zatímco jsem Auersbergerové říkal, že se mi všichni velice líbili. Že jsem jenom schopen tak prachsprosté prolhanosti, pomyslel jsem si, zatímco jsem ještě mluvil s Auersbergerovou, že jsem jí schopen lhát přímo do očí, že jsem s to říci jí do očí pravý opak toho, co jsem právě cítil, jen proto, že mi to ulečilo situaci, a tak jsem jí ještě do očí řekl, že mě mrzí, že jsem toho večera neslyšel její hlas, že jsem neslyšel žádné z jejích tak krásných, ba vynikajících, ba jedinečně zpívaných árií z Purcella a že mě vůbec velmi mrzí, že jsem s ní a jejím mužem na dvacet let přerušil kontakt, což opět nebylo než prolhané a což byla skutečně jedna z nejsprostších a nejodpornějších lží.

Výňatek

Neumělecký text

V moderní rakouské literatuře nelze od 60. let najít téměř žádná díla, která by vycházela z pozitivního vlasteneckého cítění. Negativní reakcí na výše zmíněné byl vznik pro Rakousko specifického nového druhu, a to „negativního vlasteneckého románu“, který není možno chápat pouze jako kritiku na přetrvávající oblibu vlasteneckého románu, nýbrž jako zásadní kritiku rakouské provinčnosti. Negativní vlastenecký román není jednoduchým protikladem k vlasteneckému románu, ale překračuje ho přechodem do univerzální negace […]

Za nejprominentnějšího autora takovéhoto přístupu ke skutečnosti v rakouské literatuře platí autor, který je také v současné době intenzivně prezentován české veřejnosti: Thomas Bernhard. Jeho dílo je destruktivním psaním člověka ostouzejícího, pesimisty, šťoury, rejpala a člověka nenávidícího sebe samého, jehož rozohněný hněv je namířen vůči všemu, čeho si v Rakousku váží, tedy proti rakouské podstatě jako takové. Když Franz Grillparzer v období biedermeieru básnil: “Es ist ein gutes Land […]“, „Je to dobrá země […]“, pak u Bernharda zaznívá: „In Österreich ist alles immer am schlimmsten gewesen […]“, „V Rakousku bylo vždy všechno nejhorší […]“ – Nezdá se mi pravděpodobné, že by podobná věta zazněla v české literatuře.