Rudá jízda_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Isaak Babel

Rudá jízda

Výňatek

Umělecký text

Priščepa

Mám namířeno do Lešňuva, kde se ubytoval štáb divize. Tak jako dřív mě doprovází Priščepa – mladý Kubáněc, neúnavný hulvát, vyloučený komunista, nastávající hadrář, lehkomyslný syfilitik a loudavý žvanil. Má malinovou čerkesku z jemného sukna a péřovou kapuci, přehozenou přes záda. Po cestě mi o sobě vypravoval…

Před rokem Priščepa zběhl od bílých. Aby se mu pomstili, sebrali jeho rodiče jako rukojmí a zabili je v kontrašpionáži. Majetek rozkradli sousedé. Když vyhnali bílé z Kubáně, vrátil se Priščepa do rodné vsi.

Bylo ráno, svítalo a mužický sen vzdychal ve zkyslém, nedýchatelném vzduchu. Priščepa zjednal obecní tělegu a vydal se po vsi sbírat své gramofony, džbány na kvas a ručníky, vyšívané rukama jeho matky. Vyšel ven v černé pláštěnce a se zahnutým kinžálem za pasem. Tělega se vlekla vzadu. Priščepa chodil od jednoho souseda ke druhému a za ním se táhla krvavá stopa jeho podrážek. V těch chalupách, kde kozák našel matčiny věci nebo otcův čibuk, nechával pobodané stařeny, psy pověšené nad studní a ikony znečištěné lejny. Vesničané pokuřovali fajfky a nevraživě sledovali jeho cestu. Mladí kozáci se rozptýlili po stepi a všechno sčítali. Účet rostl a vesnice mlčela. Když byl hotov, vrátil se Priščepa do zpustošeného otcovského domu. Znovu získaný nábytek rozestavil v tom pořádku, na který se pamatoval z dětství, a poslal pro vodku. Zamkl se v chalupě a pil dva dny a dvě noci, zpíval, plakal a rozsekával stoly šavlí.

Třetí noc uviděla vesnice nad Priščepovou chalupou kouř. Popálený a roztrhaný, s roztřesenýma nohama vyvedl ze chléva krávu, strčil jí do huby revolver a vystřelil. Země se pod ním kouřila, modrý prsten plamene vylétl z komína a rozplynul se, v maštali zabučel zapomenutý býček. Požár zářil jako neděle. Priščepa odvázal koně, skočil do sedla, hodil do ohně pramen svých vlasů a ztratil se.

Výňatek

Neumělecký text

Včera jsem náhodou – když jsem něco přerovnával v komoře – našel staré číslo Plamene (11/67), v kterém doktor1 píše v odpovědi na jakousi anketu to, co mi o svém vztahu k Babelovi mnohokrát říkal: „Byl bych velice ochuzen, kdybych se nesetkal se zářivým a tragickým spisovatelem Isaakem Babelem a jeho Rudou jízdou, ve které jednou ranou se směšuje oslava člověka s jeho bídou, Isaakem Babelem, který svoji lidskou a občanskou a uměleckou pravdu říkal, byl by za ni zaplatil cokoliv. Jeho Rudá jízda je pro mne maximem toho, co lidský duch dokázal; nemohu nikdy číst více než jednu povídku a pak zavřít knížku a naslouchat, jak mi bije srdce a jak mi pracuje rozum na plné obrátky. Někdy si myslím, že lze umřít na bolest, kterou způsobuje Babelovo slovo. Tohle říkám uváženě a je tomu alespoň pro mne tak.“ AMARCORD: když jsem Babela překládal, chodil jsem za doktorem do Spálenky do sběrny starého papíru. Házel tehdy rance papíru na váhu, měl na sobě šedou usmolenou zástěru, kolem krku na špagátě… Jednou mi řekl: „Počkej, něco pro tebe mám!“ a odešel do zasklené bubliny ve dvoře, kde měl věci, a přinesl mi předválečný umělecký překlad Babela od Dmitrije Umanského (Budjonys Reiterarmee), který vylovil z nějakého rance se sběrem. Listovali jsme v knize – měla ex libris Eduarda Urxe; jak se dostala do sběrných surovin, to jsme nevěděli. Když pak můj překlad v roce 1958 vyšel, první výtisk jsem nesl jemu, do Spálenky. Rok 58 – v prachu a věčně dobré náladě ve sběrných surovinách.