6 Drda- Nema barikada

KRÁSNÁ TORTIZA (1952). Tento celek je však poznamenán dobovým schematismem a publicistickým přístupem k zobrazování skutečnosti, který nahradil umělecké objevitelství. Také Drdův dramatický pokus z té doby ROMANCE O OLDŘICHU A BOŽENĚ (1953) zobrazuje poúnorovou skutečnost ve zjednodušení, schematizované podobě, spíš jako rádoby úsměvnou idylu, nežli jako dramatický obraz společenských a psychologických problémů v době stabilizace družstevního hospodaření. Dalším jeho dílem byly ČESKÉ POHÁDKY (1958), knižní soubor dvanácti příběhů, který se od té doby dočkal mnoha vydání nejen v Československu, ale i v zahraniční. Poslední dramatická Drdova práce JSOU ŽIVÍ, ZPÍVAJÍ (1961) vyrostla z látkového okruhu Němé barikády. Příběh 5 dnů, které tenkrát v květnu otřásly Prahou i celým českým národem, je ve shodě s historickou skutečností pojat a znázorněn jako poslední dějství okupačního temna a zároveň jako začátek nového života. Dokončení dalších prací znemožnila smrt spisovatele v necelých 55 letech. Publikované úryvky z chystaného románu ODKUD PŘICHÁZÍME (1966) svědčily o možností obrody Drdova vypravěčského umění.

Dílo: Soubor 11 povídek podává spontánní obraz války, boje proti fašismu, bojů na barikádách v posledních dnech války a osvobození Prahy. V popředí vystupuje hrdinství prostých lidí a obrazy ze života. Příkladem je povídka Vyšší princip. Vyšší princip je přezdívkou komického profesora a starého mládence, latináře Málka. Při jeho hodině byli ředitelem školy odvoláni z vyučování tři gymnazisté, spolužáci Havelka, Moučka a Ryšánek. Zatklo je gestapo a druhý den byli popraveni. Důvodem se stalo jejich údajné schvalování atentátu na říšského protektora Heydricha. Učitelský sbor rozhoduje, jak studentům vyložit tuto událost. Nakonec je rozhodnuto, že třídní profesor – Vyšší princip pronese v septimě projev odsuzující zvrhlost činu jejich spolužáků. Třídní profesor místo uvedení věcí „na pravou míru“, místo odsouzení činu projeví svou odvahu a hrdinství slovy „vražda na tyranu není zločinem.“ Postavy v povídkách mají jednoznačné rysy – buď jsou dobří nebo zlí. Převažuje morální převaha a lidské hodnoty na rozdíl od ničemných, zbabělých a surových Němců. Účastníci květnového povstání jsou obyčejní lidé, nucení se rozhodovat se v mezní situaci. Realita je ztvárněna způsobem blízkým filmovému vidění – rychlé změny úhlu záběru, úsečný komentář. Kompozice připomíná konstrukci lidové četby – zhuštěný děj, někdy šťastný konec (Pancéřová pěst), někdy povídka končí smrtí hrdiny (Včelař). U kladných postav autor využil zdůvěrnění, záporné postavy jsou zachyceny karikaturou. Autor využívá krátké věty i celé odstavce, průhledné metafory (fašisté – gorily, zmijí hnízda, vlkodlaci), živý hovorový jazyk a lidový tón.