Linie krásy_V001_o

Neumělecký text

Hlavní posun románu Linie krásy tkví v autorově snaze o jakousi společenskou sondu, o vykreslení doby, v níž hlavní hrdina, Nick Guest, žije. Román tak získává další rozměr – jakési společenské satiry, jež za pomoci typicky britského humoru a sžíravé ironie vykresluje čtyři léta v životě hlavního hrdiny v době vrcholného thatcherismu. Linie krásy může být bez váhání zařazena do škatulky bildungsrománu, zároveň však nemůžeme pominout jistou podobnost s některými díly generace tzv. rozhněvaných mladých mužů, např. Brainova Života nahoře. Pakliže Brainův Joe Lampton docílil postupu na společenském žebříčku poněkud nečestnými prostředky, Nick Guest má především štěstí a v mnohém mu nahraje i náhoda. Na Oxfordu se přátelí se synem známého konzervativního politika Geralda Feddena a díky jeho blahosklonnosti se i na čtyři roky nastěhuje do honosného Feddenovic sídla. Uniká tak z maloměstského prostředí, nižší střední třídy, do níž se narodil, a okusí, jaké to je být NĚKDO. Byť se mu nikdy nepovede překonat jistá omezení, jež přináší postavení „hosta“ (což je ostatně v překladu i význam jeho příjmení), má jedinečnou šanci sledovat vzestup a pád jednoho z politiků zlaté éry britského konzervatizmu.

To, v čem spočívá asi největší síla románu Linie krásy, je kromě již zmiňovaných velmi otevřených erotických scén právě vykreslení domácnosti Geralda Feddena a jeho rodiny. Konzervativec Gerald má jediné dva životní cíle: mít v televizi vlastního gumáka a uspořádat večeři pro „Madam“, tedy nikoho jiného než samotnou „železnou lady“, premiérku Margaret Thatcherovou. Alespoň to druhé se mu nakonec podaří, třebaže se večírek s milovanou a nenáviděnou premiérkou nakonec vyvine poněkud jinak, než Gerald plánoval. Po jednom ze skandálů musí na své posty rezignovat, na popularitě mu také nepřidá, když se veřejnost dozví, jak ve svém domě vydržoval po několik let homosexuálního kamaráda svého syna. Gerald ze své nelehké situace nakonec vybruslí tak, jak to umí jen politici, ale v Nickovi, jemuž Gerald vyčte, co jen může, navždy zůstává pocit hořkosti a nespravedlnosti.

Markéta Musilová

(www.mfdnes.cz)

obecná struktura ústní zkoušky

1. analýza výňatku z uměleckého díla (charakteristické rysy výňatku, s využitím vědomostí získaných přečtením celého díla);

2. obecně kulturní a literárněhistorický kontext díla;

3. porovnání výňatku z uměleckého textu s výňatkem z textu neuměleckého;

4. typické rysy daného neuměleckého textu, jeho stylová a jazyková charakteristika.