Dostojevskij - Zločin a trest

Autor: Fjodor Michajlovič Dostojevskij

Název díla: Zločin a trest

Obecná charakteristika literárního díla:

Text zachycuje dějovou linii, je tedy epický. Části textu tvoří úvahové pasáže. Text je členěn do vět a odstavců, výrazovou formou je próza – řeč nevázaná. Jde o románovou tvorbu, ve které je hlavním tématem psychologický stav hlavního hrdiny. Literárním žánrem je psychologický román.

Literární směr: ruský realismus, 2. polovina 19. Století

Význam sdělení (hlavní myšlenka): Příběh loupežné vraždy studenta Raskolnikova, který zabije bohatou lichvářku a její sestru. Autor zobrazuje chudobu Ruska v 19. století. Dílo je o duši vraha, který si naivně myslel, že vraždou vše spraví a na Marmeladovi vidíme, jak ho alkohol postupně ničí.

Hlavní téma: psychologický stav hlavního hrdiny

Organizace jazykových prostředků:

Stylistická charakteristika textu:

• Vnitřní monology

• Neukončené a přerušované dialogy

• Realistická metoda zobrazení skutečností – v popředí není popis života, ale psychika člověka

• Vykresleny mučivé stavy hlavního hrdiny

• Popis prostředí

• Slohový postup: popisný

Slovní zásoba:

• Jazyk: spisovný a hovorový

• Historismy: gubernie

• Zdrobněliny: Nastasjusko

• Francouzština: tenez vous droite

• Němčina: gott der barmherzige

• Metafora: planoucí pohled

• Přirovnání: třesouc se jak osika

• Řečnická otázka: „Ale což je to, proboha, možné?“

• Apostrofa: „Můj ty bože!“

• Epizeuxis: „Ale právě, právě!“

Tematická výstavba:

Vypravěč: ich-forma, er-forma

Kompozice: postup chronologický, dílo se skládá z 6 částí a epilogu

Děj: Děj se odehrává v Petrohradě ve druhé polovině 19. století. Rodion Raskolnikov je z finančních důvodů donucen přerušit studium práv na univerzitě. Aby byl z čeho živ, zastavuje cenné věci u staré, lakomé lichvářky. Raskolnikov upadá často do melancholických stavů, kdy leží zavřený ve své těsné komůrce na divanu a přemýšlí. Vytvoří si svou teorii
o jakémsi "právu na zločin". To znamená, že lidé "výjimeční" by mohli beztrestně páchat zločiny. A tu ho napadne, zda by nebylo ku prospěchu zabít hluchou, starou, sobeckou lichvářku, veš, co trápí své okolí. Vždyť by tím vlastně pomohl mnoha lidem, její peníze by zčásti daroval sestře a matce, zbytkem by si zaplatil studia a pak by byl lidem prospěšný. Zabrán do svých myšlenek začne plánovat jak onu stařenu zabít. Ovšem ještě si není zcela psychicky jist, a tak se vydává na obhlídku terénu. Zkusí si vraždu bez vraždy. Jde k lichvářce
a pečlivě si prohlédne její byt. Když se ale vrací domů, shodou náhod se dozví, kdy bude lichvářka v bytě sama. Vyslechne také rozhovor dvou studentů o tom, že by jeden z nich měl sto chutí onu babu zabít. Ještě ten večer se v hospodě setká s Marmeladovem, alkoholikem
s pěti dětmi a ženou souchotinářkou. Ten mu vypráví svůj životní osud i to, že on sám není schopen uživit svou rodinu, protože všechny peníze propije. Děti mají hlad, aby měli peníze, musí se nejstarší dcera Soňa živit prostitucí. Druhý den Raskolnikov chladnokrevně zabije sekerou lichvářku (sekyru vezme od souseda pod lavičkou) a poté i její sestru Lizavetu, která se vrátila domů dřív, než předpokládal. Sebere nějaké zástavy, měšec s penězi a vrací se domů. Vše mu hrálo do noty, nikdo ho neviděl ani před činem, ani po činu. Den po vraždě je předvolán na komisařství. Tam zjistí, že šlo jen o upomínku o neplacení nájmu. Avšak při zmínce o vraždě Raskolnikov omdlévá. Několik dní leží v horečkách a blouzní, Razumichin se o něho stará. K jeho starostem se přidá matka se sestrou, které přijely do Petrohradu.
O sestřinu ruku mají zájem Lužin a Svidrigajlov, ani jednoho Rodion neschvaluje. Blouznivě se potácí po Petrohradu, vede zoufalé monology, tíží ho svědomí, poznává, že není schopen nést břímě zločinu. Mnohokrát zvažuje možnost sebevraždy. Při jedné z dlouhých, bezduchých procházek narazí na Marmeladova, kterého udupal kůň. Dá ho přenést domů
a dá peníze jeho ženě na pohřeb. Tam se setkává se Soňou a vyvolí si ji jako osobu, které svěří své tíživé tajemství. Zároveň vlivem okolností jsou Lužin i Svidrigajlov Duňou odmítnuti a Svidrigajlov se zastřelí. Soňa domlouvá Raskolnikovovi, ať se udá a slibuje mu, že s ním zůstane, ať půjde kamkoli. Ten o tom nechce slyšet. Když k němu domů ale přijde Porfirij (již několikrát předtím se setkali) a sdělí mu, že ví, že Raskolnikov je vinen, Rodion se po dlouhém přemýšlení rozhodne přiznat. Raskolnikov je odsouzen k osmi letům nucených prací na Sibiři. V epilogu se dozvídáme, že Soňa jela opravdu s ním. Každý den ho navštěvovala ve vězení, a pak psala dopisy o jeho stavu Duně a Razumichinovi, kteří se vzali. Raskolnikov se stává zamlklým a nevrlým vůči Soně. Avšak při Sonině návštěvní absenci, za kterou mohla nemoc, Raskolnikov zjišťuje, že ji potřebuje a že ji má rád.