Dostojevskij - Zločin a trest

Raskolnikov zde řeší otázku a to právo člověka na vraždu když má důvod.

Hlavní postavy:

Rodion Romanovič Raskolnikov – chudý, mladý student, citlivý (city nedává najevo), čestný, postupně prochází vývojem

Sofja Semjonovna Marmeladovová (Soňa) – prostitutka (živí matku a sourozence, dohnala ji k tomu chudoba), obětavá, nesobecká

Vedlejší postavy:

Semjon Zacharovič Marmeladov – alkoholik, zemře (spadl pod koně), otec Soni

Dmitrij Prokofjič Vrazumichin – Raskolnikův přítel, bývalý spolužák

Alena Ivanovna – lichvářka, kterou Raskolnikov zabil

Porfirij Petrovič – vyšetřující soudce

Alexandra Pulcherija Raskolnikovová – Raskolnikovova matka, starostlivá

Avdoťja Romanovna Raskolnikovová (Duňa) – Raskolnikovova sestra, obětavá, dobrosrdečná

Petr Petrovič Lužin – Duni nápadník, namyšlený, egoista

Prostor a čas děje: Petrohrad v závěru Sibiř v 2. polovině 19. století

Společensko-historické pozadí:

Politická situace: Na počátku 19. století vedlo Rusko Napoleonské války, Napoleon byl poražen. 1825 umírá car Alexandr I. a na trůn nastupuje Mikuláš I. V Rusku stále existovalo nevolnictví a životní úroveň byla mizerná. V Rusku se více kritizovalo kvůli nepřátelům a nepořádku.

Kontext dalších druhů umění:

• Výtvarné umění: Rus Ilja Repin, Francouz Gustave Courbet

• Hudba: Ital G. Verdi, G. Puccini

Kontext literárního vývoje, literární směr/sloh:

Období realismu: Převládalo v 2. polovině 19. století. Z latinského slova reális – skutečný. Vliv měl rozvoj přírodních a technických věd, zejména pozitivizmus (skutečné je to, co lze dokázat smysly).

Charakteristické znaky literárního slohu:

• Pravdivý obraz skutečnosti bez idealizace

• Literární hrdina se vyvíjí

• Objektivní přístup ke skutečnosti – autor není účasten, stojí jako by nad příběhem

• Kritika nedostatků ve společnosti

• Uplatňují se nové výrazové prostředky – hovorová řeč, nářečí, archaismy

Další představitelé: Honoré de Balzac, Gustav Flaubert, Emile Zola, Charles Dickens, Nikolaj Vasiljevič Gogol, Lev Nikolajevič Tolstoj, Anton Pavlovič Čechov, Henryk Sienkiewicz

Autor:

Život autora: Narodil se 11. listopadu 1821 v Moskvě a zemřel 9. února 1881 v Petrohradu. Byl ruský spisovatel a filozof, jeden z největších světových spisovatelů, vrcholný představitel ruského realismu. Vystudoval vojenské technické učiliště. V roce 1849 byl odsouzen vojenským soudem k trestu smrti. Těsně před popravou mu byl trest změněn nejprve na 4 roky v káznici a později na nucené práce na Sibiři. Zde strávil 10 let. První 4 roky na nucených pracích a poté jako voják. Ve svých dílech psychologicky rozebíral zločince, revolucionáře, prostitutky a lidi s duševními poruchami. Viděl kolem sebe víc hrůzy než lásky, víc anarchie než řádu. Lidi ho považovali za psychologa, což on odmítal. Stal se zakladatelem psychologické prózy a ovlivnil filozofii dvacátého století. Zemřel v roce 1881 na plicní krvácení spojené s rozedmou plic a epileptickým záchvatem.