Petrohradské povídky_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Nikolaj Vasiljevič Gogol

Petrohradské povídky

Výňatek

Umělecký text

Konečně vypustil nebohý Akakij Akakijevič duši. Pokoj ani věci mu nikdo nezapečetil, protože jednak neměl žádné dědice a jednak bylo toho dědictví tuze málo, totiž: svazek husích brků, složka bílého kancelářského papíru, tři páry ponožek, pár knoflíků od kalhot a onen hacafrak, který už čtenář zná. Komu to všechno připadlo, ví bůh: přiznám se, že ani vypravěč této povídky se o to nezajímal. Akakije Akakijeviče odvezli a pochovali. A tak Petrohrad zůstal bez Akakije Akakijeviče, a jako by ho tu nikdy ani nebylo. Zmizel, sešel ze světa tvor, který neměl jediného zastánce, jediného přítele, tvor, který nikoho nezajímal, ba neupoutal na sebe ani pozornost přírodozpytcovu, jenž si nenechá ujít ani obyčejnou mouchu, když ji může nabodnout na špendlík a podívat se na ni pod mikroskopem; tvor, který netrpělivě snášel úsměšky svých kolegů a který odešel z tohoto světa, aniž vykonal něco mimořádného, ke kterému však přece jen na samém sklonku života nakrátko zavítal milý host v podobě pláště a na okamžik rozjasnil jeho chudičký život, a na něhož se potom naráz sesypalo neštěstí, stejně jako se někdy řítí na hlavy mocných tohoto světa. Několik dní po jeho smrti byl za ním do bytu poslán z ministerstva zřízenec s rozkazem, aby se Akakij Akakijevič okamžitě dostavil do kanceláře, že přednosta to nařizuje; jenže se vrátil s nepořízenou a ohlásil, že Bočkin už víckrát nepříjde, a na otázku „proč?“ se vyjádřil slovy: „Inu, když on umřel, před třemi dny ho pochovali.“ Tak se na ministerstvu dověděli o smrti Akakije Akakijeviče a nazítří už seděl na jeho místě nový úředník, daleko vyšší postavy, který už nemaloval písmenka tak pěkně rovná, ale měl je daleko víc ležetá a šikmá.

Kdo však mohl tušit, že tím ještě není řečeno o Akakiji Akakijeviči vše, že mu bylo souzeno prožít ještě několik bouřlivých dnů po vlastní smrti, jakoby v odměnu za celý nenápadný život? Než stalo se, a náš žalostný příběh nepředvídaně dostává fantastické zakončení. Po Petrohradě se náhle rozneslo, že u Kalininova mostu a značně daleko v jeho okolí se začal po nocích zjevovat umrlec v podobě úředníka hledajícího plášť, o nějž ho kdosi připravil, a pod záminkou, že byl z toho pláště svlečen, strhává teď z lidí bez ohledu na hodnosti a tituly nejrůznější úřednické pláště s kočičími i bobrovými límci, vatované, mývalí, liščí a medvědí kožichy, krátce nejrůznější kožešiny a kůže, jaké si lidé navymýšleli k zahalení své tělesné schránky. Jeden z ministerských úředníků spatřil umrlce na vlastní oči a okamžitě v něm poznal Akakije Akakijeviče; nahnalo mu to takový strach, že utíkal pryč, co mu nohy stačily, a viděl jen, jak mu umrlec zdálky zahrozil prstem.