Plechový bubínek_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Günter Grass

Plechový bubínek

Výňatek

Umělecký text

Tady ho už mám, svůj bubínek. Hle, visí mi na břiše rovně, novotou zářící a červenobíle zubatý. Hle jak sebevědomě a s vážně uzavřenou tváří tu křížím dřevěné paličky na plechu. Na sobě mám pruhovaný pulovr. Vězím ve skvělých lakýrkách. Vlasy mi na hlavě stojí jak přičinlivý kartáč prahnoucí po cídění, každé z mých očí zrcadlí onu vůli k moci, která se měla obejít bez následovnictva. Hle, jak se mi tenkrát zdařil postoj, který jsem už nehodlal změnit. Tu jsem si řekl, rozhodl se, že na žádný pád se nestanu politikem, a dokonce už ne koloniálním kupcem, spíše udělám tečku, zůstanu tak – a já jsem zůstal tak, zachoval jsem si tuto velikost, tuto výbavu po celá dlouhá léta.

Velcí lidi, malí lidi, velký a malý Belt, velká a malá abeceda, Kulihrášek a Karel Veliký, David a Goliáš, prcek a gardová míra; zůstal jsem tříletý gnóm, Paleček, nenastavitelný zagroškudla jsem zůstal, abych byl ušetřen rozlišování mezi malým a velkým katechismem, abych nebyl coby metrdvaasedmdesát dlouhý takzvaný dospělý vydán na milost a nemilost muži, jenž se při holení před zrcadlem zval mým otcem, a zavázán povinností k jeho obchodu, který podle Matzerathova přání měl v své podobě koloniálu jedenadvacetiletému Oskarovi jednou znamenat svět. Abych nemusel cvakat kasou, přidržel jsem se bubnu a od svých třetích narozenin jsem nepovyrostl ani o prst, zůstal jsem tříletý, ale taky třikrátchytrý, jehož všichni dospěle přečnívají, kdežto on je bude převyšovat, jemuž se nechtělo měřit svůj stín jejich stínem, jenž byl uvnitř i zevně naprosto hotový a uzavřený, kdežto oni až do kmetného věku pořád musejí žvanit o vývoji, jenž si pouze ověřoval, co tamti s námahou a často v bolestech získávali zkušenostmi, jenž neměl zapotřebí rok co rok si natahovat větší boty a kalhoty jenom proto, aby se dokázalo, že zde dochází k jakémusi růstu.

Neumělecký text

O záblesku minulosti

Nobelovou cenou obtěžkaný Günter Grass otřásl nejen Německem, když přiznal, že na sklonku války byl členem SS. Následovala smršť ohlasů od uznalého poplácávání po rameni za to, že se sám přiznal (moc jich nebylo), až po nesmiřitelnou kritiku, že to udělal tak pozdě (výrazně častější výskyt).

Grassova životopisu se v den vydání prodalo sto třicet tisíc výtisků, což znamená, že nakladatel krutě podcenil touhu Němců po senzaci, kterou představuje příběh slavného spisovatele – za války mladého nácka. Celkový náklad byl totiž sto padesát tisíc a tak sebou teď musí vydavatel hodit, aby stihl včas dotisk. (Česky by Grassovy paměti měly vyjít příští rok v Atlantisu.)

Hlas trhu byl zakrátko doprovozen i hlasem průzkumů veřejného mínění. A ukázalo se, že většina Němců má jasno. Grass u nich neztratil na důvěryhodnosti, ještě silnější většina by pak Grassovi nechala Nobelovu cenu.