Utrpení mladého Werthera_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Johann Wolfgang Goethe

Utrpení mladého Werthera

Výňatek

Umělecký text

Po jedenácté.

Kolem mne je vše tak tiché a tak klidna je má duše. Děkuji Ti, Bože, že jsi mi propůjčil v posledních okamžicích tuto vroucnost, tuto sílu. Přistupuji, má drahá, k oknu a vidím, vidím ještě mezi bouřlivými, letícími mraky jednotlivé hvězdy věčného nebe! Ne, vy se nezřítíte! Věčný vás nese na svém srdci jako mne. Vidím hvězdy v oji Velkého vozu, nejmilejšího ze všech souhvězdí. Když jsem odcházel v noci od Tebe a vyšel z Vašich vrat, stál zrovna proti mně. V jakém opojení jsem často k němu vzhlížel!, často jsem k němu vztáhl paže a učinil jej svědkem, posvátným mezníkem své tehdejší blaženosti!, a ještě – Ó, Lotto, co by mi Tebe nepřipomínalo! Nejsi všude kolem mne? A nezmocnil jsem se chtivě jako děcko kdejaké maličkosti, kterou jsi posvětila svým dotykem?

Milá silueto! Přijmi ji, Lotto, ode mne zpět jako odkaz a měj ji, prosím, v úctě. Vtiskl jsem na ni tisíce, tisíce polibků a tisíceré pozdravy jsem jí posílal, kdykoliv jsem odcházel nebo se vrátil.

Prosil jsem Tvého otce lístkem, aby se ujal mé mrtvoly. Na hřbitově jsou vzadu v rohu, směrem do polí, dvě lípy; tam přeji si odpočívat. Může to učinit a jistě to pro svého přítele také učiní. Popros ho rovněž. Nemyslím, že by se zbožní křesťané chtěli uložit k věčnému spánku vedle nebohého zoufalce. Ach, přál bych si, abyste mě pohřbili u cesty nebo v zapadlém údolí, aby se kněz a levita, až půjdou mimo, poznamenali křížem před označeným kamenem a samaritán uronil slzu.

Zde, Lotto! Bez hrůzy se chápu mrazivého, děsivého kalichu, z něhož jsem odhodlán vypíti smrtelné opojení! Podala jsi mi jej a já neváhám! Vše!, vše! Tak jsou splněny všechny tužby i naděje mého života! Tak chladně, tak rázně zabušit na kovovou bránu smrti!

Že mně bylo, Lotto, dopřáno toho štěstí zemřít pro Tebe, obětovat se pro Tebe! Zemřel bych věru zmužile a radostně, kdybych Ti mohl vrátit štěstí a klid života. Ale ach!, je jen málo šlechetných, jimž bylo dovoleno, aby prolili svou krev za své a svou smrtí roznítili svým drahým nový, stonásobný život.

Přál bych si, Lotto, abych byl pohřben v těchto šatech; dotkla ses jich, posvětila jsi je; poprosil jsem o to rovněž Tvého otce. Má duše vznáší se nad rakví. Ať mi nevyprazdňují kapsy. Tato růžová stužka, kterou jsi měla na živůtku, když jsem Tě po prvé spatřil uprostřed Tvých dětí – Ó, zlíbej je tisíckrát a vypravuj jim o osudu jejich nešťastného přítele. Miláčkové moji!, hemží se kolem mne. Ach, jak jsem k Tobě přilnul!, jak jsem se hned od prvé chvíle nemohl od Tebe odpoutat! – Tato stužka budiž se mnou pochována. Darovala jsi mi ji k narozeninám! Jak jsem to vše popletl! – Ach, nemyslil jsem, že mě sem zavede má cesta! – Buď klidna!, prosím Tě, buď klidna! Jsou nabity. – Bije dvanáct! Nuže, staniž se! – Lotto! Lotto, sbohem!, sbohem!