Alois Jirasek - Stare poveti ceske

Alois Jirásek

Staré pověsti české

Zařazení: „česká literatura 2.pol.19.stol.“ – „ruchovci, lumírovci, novoromantismus – 70. a 80.léta“ – „historická próza“

Autor

(1851 Hronov-1930 Praha)

tvůrce české historické prózy, romanopisec, povídkář, dramatik, představitel realismu

studoval historii na filosofické fakultě; pracoval jako profesor v Litomyšli a Praze; podepsal Manifest českých spisovatelů (1917); přátelil se s M. Alšem (záliba v malířství), Z. Wintrem, K. V. Raisem, se spisovateli lumírovského kruhu

*jméno A. Jiráska nese i největší česká přehlídka amatérského divadla Jiráskův Hronov

Další díla

Próza z nejstaršího období ději: Staré pověsti české

Próza z doby husitské: Proti všem Husitský král (hrdost na statečný národ)

Próza z doby pobělohorské: Temno (název románu se stal synonymem pro dobu pobělohorskou), Psohlavci (zobrazen konflikt mezi Chody, bojujícími za svá práva, a panstvem)

Próza z období národního obrození: F. L. Věk (románová kronika o životních osudech venkovana), Z Čech až na konec světa (povídka, beletristické zpracování staročeského cestopisu V. Šaška z Bířkova)

Divadelní hry:

Historická látka: trilogie Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč

Pohádkové prvky: Lucerna

Ze současného života: Vojnarka

Obecná charakteristika

• beletristické zpracování nejstaršího období českých dějin

• kniha zahrnuje jak pověsti, které mají reálný základ, tak i pověsti a proroctví, které jsou skutečnosti vzdálené (mají povahu legend)

Žánr – pověst {epický útvar lidové slovesnosti, jádrem je historický fakt}

Druh – střední epika

Vznik díla

1894

Chladné přijetí trilogie Mezi proudy přimělo Jiráska vstoupit do oblasti literatury pro mládež, kde se mohl vzdálit recenzentům a zároveň rozšířit okruh svých čtenářů. K tomuto kroku ho podle dochované korespondence patrně inspiroval J. V. Sládek. Kniha měla také nahradit v informacích o době mytické RKZ, které byly nedlouho předtím usvědčeny z nepravosti.

Místo a doba děje

České země v období od Praotce Čecha, přes husitství až po bitvu na Bílé hoře

Hlavní postavy

• V knize vystupuje celá řada postav, které jsou zčásti historicky doloženými osobnostmi a zčásti výsledkem lidového vypravěčství. Vážně až pateticky pojatí hrdinové, zcela oproštěni od negativních znaků, jsou ke svému jednání psychologicky motivováni. Vynikají náboženskou a názorovou tolerancí, jež dokládají výjevy soužití různých národů a národností na jednom územním celku.

Děj a kompozice

• O Čechovi: V Charvátské zemi, kde žil vojvoda Čech a jeho bratr Lech se rozpoutaly krvavé boje a oba bratři se rozhodli, že svou rodnou zemi opustí a půjdou hledat nová sídla. Se svým lidem se vydali na západ přes řeku Odru, Labe a Vltavu. Jelikož už byli po cestě velmi unavení, zastavili se u hory Říp, kde si odpočinuli. Hned z rána vystoupil Čech na horu, odkud viděl úrodnou krajinu. Nadšený pak sešel k lidu a zvěstoval, co viděl. Čech rozhodl, že se tu usadí. Lid nazval novou vlast po Čechovi. Rozdělili si mezi sebe půdu a začali ji obdělávat. Praotec Čech po třiceti letech zemřel. Jeho tělo spálili s potravou i zbrojí. Popel uložili do popelnice, kterou posléze pohřbili.

• chronologické vyprávění (někdy retrospektivita – jakási rekapitulace toho,co se již odehrálo), historická návaznost pověstí