Bolest_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Vladimír Holan

Bolest

Výňatek

Umělecký text

Zmrtvýchvstání

Stanislavu Zedníčkovi

Že po tomto životě zde mělo by nás jednou vzbudit

úděsné ječení trub a polnic?

Odpusť, Bože, ale utěšuju se,

že počátek a vzkříšení všech nás nebožtíků

bude ohlášen tím, že prostě zakokrhá kohout…

To potom zůstaneme ještě chvíli ležet…

První, kdo vstane,

bude maminka…Uslyšíme ji,

jak tichounce rozdělává oheň,

jak tichounce staví na plotnu vodu

a útulně bere z almárky kávový mlýnek.

Budeme zase doma.

Neumělecký text

Vážená paní Holanová, vážené smuteční shromáždění, milí přátelé,

připadl mi těžký, smutný a zcela nečekaný úkol rozloučit se dnes navždy s básníkem Vladimírem Holanem. Loučím se s ním nejen jménem vlastním, jménem dnes už nepatrné hrstky básníků a umělců, kteří zároveň s ním vstoupili do literatury po skončení první světové války a dosud jej přežili, ale také jménem početné obce jeho čtenářů.

Pamatuji si dosud zcela jasně na první setkání s ním v malém literárním kroužku Zdeňka Kalisty v kavárně Slavii. Bylo to v těch šťastných dobách našeho mládí, kdy jsme žili jen poezií a pro poezii. Seznámili jsme se a setkali spolu ještě několikrát, ale zase ne tak často, jak bychom si přáli. Vladimír Holan už tehdy vysedával raději s básníky nad jejich knihami hluboko do noci doma ve své samotě než v kavárnách a vinárnách. Neokouzlovala jej také jako nás hvězda současného moderního umění, zvaná poetismus, víc jej vábilo umění staré, uzavřené, skryté, tajemné a hermetické. Byl oddán kultu slova a kultu metafor. Vášnivě četl a studoval knihy, hudbu a umění výtvarné. Postupně obsáhl nesmírné vědění o literatuře a jazyku českém, starém i novém, lidovém i městském. Četl i poezii a mytologii národů nám geograficky vzdálených nebo i dnes už vymřelých, poezii a umění Etrusků, Řecka, Egypta, národů Středního východu, Tibetu i Číny, poháněn touhou poznat poslední tajemství lidské existence, dohlédnout to, co je za životem a jeho jevy, a sám se snaže vyslovit nevyslovitelné a vyjádřit nevyjádřitelné. Nejednou se přiblížil až k vzduchoprázdným prostorám duchovní atmosféry, ale nikdy se v nich neztratil, nikdy se v nich zcela nerozplynul. Nežili jsme ostatně v dobách vhodných k tomu, abychom se hroužili do subtilních meditací a spekulací. V Evropě i v jiných světadílech se ohlašovala doba nejstrašlivějšího barbarství, jaké kdy poznaly naše dějiny.

[...]

Napsal ještě řadu velkých básní jako Noc s Hamletem, básnickou sbírku Příběhy i několik sbírek drobné lyriky, z nichž bych uvedl alespoň Bolest. Některé básně v ní vydechl lehce a samozřejmě jako květ pampelišky, v jiných se zase svým mečem zaťal až k samým kořenům lidského osudu. Vladimír Holan byl básník složitý. Ne všichni jej chápali, ne vždy byl také všem srozumitelný. Všichni však pociťovali, že to byl básník vskutku jedinečný a svrchovaný.