ladislav_fuks-spalovac_mrtvol

SPALOVAČ MRTVOL

Ladislav Fuks

AUTOR:

Ladislav Fuks
–

(24.9.1923 - 19.8.1994)

–

špatný vztah s otcem, téma vzdoru proti otci je tématem několika jeho knih
(Příběh kriminálního rady)

–

na začátku 2.sv.v. si uvědomil svou homosexualitu, obavy z transportu, dokázal
se vcítit do osudu Židů, kteří jsou častou tématikou jeho tvorby

–

vystudoval psychologi na FFUK v Praze

–

podlehl tlaku komunistického režimu, člen normalizačního Svazu spisovatelů

–

většinu života prožil v osamění

–

r.1964 se oženil, krátce po svatbě hospitalizován na psychiatrii, rozvod

–

zemřel sám, jeho tělo bylo objeveno až po 2 dnech

Dílo
–

psychologická próza

–

nejčastější témata – 2.sv.v. a holokaust

–

časté autobiografické prvky

–

figura senzitivního, slabého hocha, žijícího ve svém vnitřním světě a toužícího
po citovém přátelství = Fuks (např. Ve Spalovači mrtvol – syn Mili)

–

osobitý styl, složitá metaforika, opakující se motivy

–

důraz na detaily, které často sehrají v příběhu důležitou roli

–

prostupování reálných událostí sny, halucinacemi a iluzemi

–

hlavními hrdiny bývají psychicky narušení jedinci

–

symbolika

–

první knihu Pan Theodor Mundstock napsal až ve svých 40

–

na konci 60.let sílí ve Fuksově díle hororové prvky, zrůdné postavy, zlo v lidech
(Myši Natálie Mooshabrové, Příběh kriminálního rady)

OBSAH:

- Moto díla cituje italského spisovatele G. PAPINIHO, modernistu, který konvertoval

ke katolicismu a posléze sympatizoval s fašismem: "Největší lstí ďábla je, když
sám o sobě prohlašuje, že není." Oblíbenou četbou pana Kopfrkingla, vlídného
a spořádaného zaměstnance krematoria, je tibetský cestopis A. DAVID-
NEELOVÉ. Odvozuje z něho svou představu o vznešenosti zpopelňování: to je
v jeho představách aktem proměny, očisty a osvobození člověka od
pozemských útrap, kremační pec pak dílnou "samého pánaboha". Utrpení
chápe Kopfrkingl jako "zlo, které musíme odstraňovat". Odtud pramení i jeho -
převážně verbální - snaha o vylepšení světa. Okázalý nekuřák a abstinent,
demonstrující svou citlivost vztahem k hudbě, má zálibu nazývat místa i živé
bytosti nadnesenými a exotickými jmény: sám, přestože se jmenuje Karel, si
nechává říkat Roman, manželku Marii oslovuje Lakmé, svému pracovišti říká
Chrám smrti apod. Určitou izolovanost Kopfrkinglova života narušují návštěvy
dávného přítele, pana Wil iho Reinkeho. Tento přesvědčený nacista dá
Kopfrkinglovým aktivitám nový směr tím, že mu vnukne myšlenku rasové
nadřazenosti. Protagonista tak prodělá první z pomyslných převtělení a
nastoupí cestu, na jejímž konci ho čeká úplný rozpad osobnosti. V přestrojení

za žebráka špehuje na oslavě pořádané židovským Pohřebním bratrstvem.
Tento čin spolu s udáním spolupracovníků z krematoria mu po vzniku
protektorátu otevře dveře německého Casina. Překážkou jeho další kariéry se
ukáže manželčin židovský původ, proto ji Kopfrkingl, stejně jako později syna
Miliho, zavraždí (Lakmé oběsí a Miliho utluče tyčí a schová do rakve s jiným
tělem). Své zločiny ovšem interpretuje jako pomoc nešťastným lidem, "kteří
nechápou". Jeho pokus zavraždit i šestnáctiletou dceru Zinu přeruší příchod
tibetského vyslance (Kopfrkinglova dvojníka), který protagonistu označuje za
novou inkarnaci Buddhy a vyzývá jej, aby se ujal trůnu ve Lhase. Do jeho
prožitku osvícení náhle vstupují tři "andělé" a odvádějí údajného spasitele do
sanitky. V závěru novely, už po odeznění válečných hrůz, Kopfrkingl pozoruje z
německého sanitního vlaku vyhublé lidi vracející se z koncentráků; i v
konfrontaci s nimi si však uchovává bláznivé přesvědčení o svém mesiášství.