Idiot_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Fjodor Michajlovič Dostojevskij

Idiot

Výňatek

Umělecký text

Opravdu vjížděli do nádraží. Ačkoli Rogožin tvrdil, že ujel potajmu, čekal na něho hlouček lidí. Volali na něho a mávali čepicemi.

„Vida, i Zaljožev přišel,“ zamumlal Rogožin s vítězným, dokonce trochu zlostným úsměškem a náhle se obrátil ke knížeti: „Kníže, nevím, proč jsem si tě oblíbil. Snad proto, že jsem tě potkal v takové chvíli, ale potkal jsem přece i tady toho,“ ukázal na Lebeděva, „a jeho jsem si neoblíbil. Přijď ke mně, kníže. Tyhle kamašky ti sundáme, oblečem tě do kuního kožichu, prvotřídního, dám ti ušít frak, taky prvotřídní, vestičku bílou nebo jakou budeš chtít, kapsy ti nacpu penězi... a pojedem k Nastasje Filipovně. Přijdeš?“

„Neodmítejte, kníže Lve Nikolajeviči!“ důrazně a slavnostně se ujal slova Lebeděv. „Neodmítejte a nepromeškejte. Nepromeškejte…“

Kníže Myškin povstal, zdvořile podal Rogožinovi ruku a řekl mu přívětivě:

„Přijdu velmi rád a děkuji vám za to, že jste si mě oblíbil. Možná že přijdu již dnes, stačím-li. Protože, upřímně řečeno, vy jste se mi také velice zalíbil, zvlášť když jste vyprávěl o briliantových náušnicích. Ba již předtím jste se mi líbil, ač jste byl zamračený. Děkuji vám i za slíbený oděv a kožich, protože to opravdu brzy budu potřebovat. A nemám v tuto chvíli skoro ani kopejku.“

„Peníze budou, budou kvečeru, přijď!“

„Budou, budou,“ opakoval úředník, „kvečeru, do setmění budou!“

„A co ženské, potrpíte si na ně, kníže? Ven s tím!“

„Ne, ne. Já přece… snad to nevíte, ale já kvůli své vrozené chorobě vlastně ženy vůbec neznám.“

„No když je to tak,“ zvolal Rogožin, „to jsi hotový boží prosťáček, kníže, a takové má bůh rád!“

„Takové má pánbůh rád!“ opakoval úředník.

„A ty plav za mnou, vráno,“ řekl Rogožin Lebeděvovi a všichni vyšli z vozu.

Lebeděv tedy přece dosáhl svého. Brzy se hlučný houfek vzdálil směrem k Vozněsenské třídě. Kníže musel zabočit do Litějné. Bylo sychravo a vlhko; kníže se vyptal kolemjdoucích, a když zjistil, že má k cíli tak hodinu cesty, rozhodl se vzít si kočár.

(překlad T. Silbernáglová)

Neumělecký text

Krásu v jiných formách než ztělesněnou v ženě u Dostojevského téměř nenajdeme. Až na nepatrné výjimky nejsou v jeho dílech krásné krajiny, krásná umělecká díla, krásné předměty. Máme tu pochopitelně na mysli vnější, světskou, pozemskou krásu. Krása duchovní hraje velmi významnou úlohu v pozdních dílech Dostojevského, stává se prostředníkem duchovního přetvoření lidstva. Ale to už je jiná kapitola.

Poprvé v díle Dostojevského vystupuje na scénu krása jako jeden z ústředních motivů v románě „Idiot“. Je to překvapující už proto, že v tomto díle se také Dostojevskij poprvé pokusil vytvořit postavu ideálně krásného člověka, novodobého Krista s některými rysy Dona Quijota – knížete Myškina.