Dobrodružný Simplicius Simplicissimus_V002_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Hans Jakob Christoffel von Grimmelshausen

Dobrodružný Simplicius Simplicissimus

Výňatek

Umělecký text

Třebaže jsem nemínil zavésti pokojemilovného čtenáře s těmi rejtary do domu svého tatíka, protože to tam bude velmi zlé, přece toho vyžaduje pokračování mé historie, abych zanechal milému potomstvu svědectví, jaké hrozné a zcela neslýchané krutosti byly stále páchány v této naší německé válce, a abych při tom vlastním příkladem dokázal, že všechna taková zla byla často nezbytně seslána dobrotivostí Nejvyššího k našemu prospěchu. Neboť, čtenáři milý, kdo by mi byl řek, že je v nebi Bůh, kdyby nebyli vojáci zničili dům mého tatíka a nevyhnali mne takovým počínáním mezi lidi, od nichž jsem byl o tom sdostatek poučen! Krátce předtím jsem nemohl věděti ani si představiti nic, než že můj tatík, má mamka, Uršula, já a ostatní čeládka z domu jsme sami na světě, protože jsem jinak neznal žádného jiného člověka a žádný jiný lidský příbytek než šlechtické sídlo svého tatíka vpředu popsané, z něhož jsem denně vycházel a do něhož jsem se zase vracel. Ale brzy potom jsem zvěděl o lidech na tomto světě i o tom, že nemají trvalého bydliště, ale že jsou často nuceni opustit je zase, dříve než se nadějí; byl jsem jen podobou člověk a jen jménem křesťanské dítě, ale jinak pouhá bestie! Nejvyšší však shlédl milosrdným okem na mou nevinnost a chtěl mne přivésti k tomu, abych poznal jeho i sebe. A třebaže měl k tomu tisíceré cesty, chtěl užíti patrně jen té, při níž by můj tatík a má mamka byli pro výstražný příklad jiných potrestáni za mé nedbalé vychování.

První, co ti rejtaři udělali v černě vymalované světnici mého tatíka, bylo, že přivázali koně; pak měl již každý svou zvláštní práci, z nichž každá znamenala jen zkázu a zničení. Neboť třebaže někteří z nich začali zabíjet dobytek, vařit a péci, takže to vypadalo, jako by měl býti veselý banket, jiní naopak prohledávali dům od shora dolů; ba ani tajná komůrka před nimi nebyla jista, jako by v ní bylo skryto zlaté kolchidské rouno.

Neumělecký text

V D.S.S. se vyskytují prvky příznačné pro pikareskní román (Simpliciovo putování, časté střídání zdrojů obživy, morální pochybnost mnohých činů Simpliciových i činů jeho protějšků), ve vypointovaných epizodách je patrné navázání na tradici krátkých vyprávění, tzv. švanků. Zobrazení lidských nectností s humorně krit. efektem je ovšem jen dílčí složkou románové struktury. Podstatnou součástí románu jsou alegorické epizody, jakož i filozoficko-moralizující reflexe a četné odkazy na Bibli a antické autory, jež zase poukazují k tehdejší „vysoké“ literatuře. Zákl. problém je zcela obecný, jde o vztah člověka k světu, k bohu a k sobě samému. Syžet se vyznačuje neustálou oscilací mezi protikladnými póly: aktivita – nečinnost, bohatství – chudoba, rozkoš – odříkání, vzestup – pád, dobro – zlo, současně však má charakter uzavřeného kruhu. […]