Krysař_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Viktor Dyk

Krysař

Výňatek

Umělecký text

„Líbíte se mi, krysaři,“ děla. „Ale na vašem místě zapískala bych na píšťalu – plně – vší silou –„"

„Víte, co by to znamenalo?“ otázal se krysař temným hlasem. „Já to nevím. Vím pouze, že mne časem pojímá úzkost. Hledím na svou píšťalu jako na něco, co mnohé zahubilo a co ještě mnohé zahubí. A pak se usměji. Není to nic než právě pěkná píšťala, sama jste to řekla. A já nejsem více než krysař, který má odvádět nezvané hosty. Krysař, který jako Ahasver jde z města do města, z jihu na sever, ze západu na východ. A jako Ahasver nemám stání. Pobyl jsem zde příliš dlouho, cizinko.“

„Ne,“ pravila. A pak šeptala tiše: „Říkejte mi Agnes.“

„Agnes –“ řekl. Mluvil měkce a hudebně. V jeho ústech vše nabývalo kouzla.

Hleděla na něho napjatě.

„Odejdete záhy z Hammeln?“

„Nevím,“ řekl. „Není to v mé vůli. A – –“ Odpověděl pohledem.

Usmála se svěžím a čistým smíchem mládí a radosti.

Znělo to jako zvony vzkříšení.

„Myslím, že tu máte co činiti; je tu mnoho krys.“

A vážněji dodala:

„Zůstaňte, krysaři.“

Neodpovídal. Zraky jejich se utkaly. Hleděla neklidně a tázavě do planoucího krysařova zraku. Větvička jasmínu chvěla se v její ruce.

„Mám milence,“ řekla.

Krysař vzal ji za ruku.

„Nechci ho viděti. Nechci o něm slyšeti. Vím, že je na světě mnoho šeredných věd. Co je mi po tom, nepřijdou-li mi do cesty. Nechci ho viděti. Ale kdybych ho viděl...“

Hlas krysařův zesmutněl a ztemněl. Znělo to vážně a varovně jako hrana.

„Ne,“ vydechla. Ale nebylo jisto, co znamenalo toto ne. Ocitli se na prudkém spádu, kde nečiní se kroky, kde zbývá pouze let. Podržel její ruku ve své a nechala mu ji. Stiskl. Stiskl ji prudce a vášnivě, že by byla vykřikla bolestí. Opakovala přesto stisknutí. Tato bolest ji omamovala.

„Agnes – –“ řekl.

Znělo to jako otázka a jako prosba.

Pohlédla na něho a usmála se.

„Ano,“ řekla. A bylo zřejmo, co znamenalo toto ano. Bylo zcela nahé, bez ostychu a bez výhrad. A děvče ve dveřích podalo krysaři snítku jasmínu.

Výňatek

Neumělecký text

Příběh lásky, hříchu a naděje zrozený v ďábelském tempu jediné noci

Hříšné město čeká euforie silvestrovské noci.

Jedině démonický cizinec Krysař s magickou mocí a píšťalou ví, že půlnoc se stane trestem, že nepřinese městu novoroční vykoupení, nýbrž zkázu, zmar a prázdnotu. Je provázen všudypřítomným Ďáblem, který má v moci nejen čas, ale i lidské osudy. Krysař na své pouti městem směrem k půlnoci shledává město plné hříchů a krys, potkává však i osudovou lásku Agnes. Marně se brání citu: Krysařovu srdci stačí jediná spravedlivá bytost, aby ho smířila se zkažeností města. Krysař je pro lásku k Agnes rozhodnut mocí své píšťaly zastavit čas, přehlušit hlas půlnočních zvonů; noc nesmí dospět k půlnoci. Zatímco však bezstarostné silvestrovské opojení v ulicích města graduje, tragédie Krysařovy lásky vrcholí. Je pozdě, z moci času není úniku: půlnoc odbíjí své, chrámový zvon se rozezní a Krysařova píšťala už nemá sílu zabránit, aby město uniklo své zkáze...