Alois Jirasek - Stare poveti ceske

Celková kompozice knihy

• 3 části:

Staré pověsti české (např. O Čechovi, O Krokovi a jeho dcerách,Libušina proroctví, Dívčí válka)

• Pověsti doby křesťanské (např. o králi Svatoplukovi, O Ječmínkovi, O Bruncvíkovi, O staré Praze, O Jánošíkovi)

• Ze starobylých proroctví (např. Sibylina proroctví, Proroctví Havlasa a Pavlaty, Blaničtí rytíři)

• 34 pověstí

Jazyk a styl

dojem historické autentičnosti je posilován mnoha prostředky: hodnocením historických událostí, popisem starých zvyků a znaků, paralelami přírodního a lidského života, rozvíjením epizod do dynamických příběhů

řečnická zvolání, navození kontaktu se čtenářem

patos

archaismy, zvukosled {zvláštní organizované opakování hlásek a hláskových skupin, využívá se pro rytmickou funkci ve verších}, přechodníky

Vliv díla

Dílo se stalo brzy čtenářsky nejoblíbenější sbírkou českých pověstí, překonávající popularitu všech dosavadních románových kronikářů. Bylo zdrojem národního uvědomění v období obou světových válek a dodnes zůstává dílem, ve kterém se celé generace poprvé seznamovaly a seznamují s národními kořeny a nejstarší národní historií.

Světoznámým filmovým zpracování byl loutkový film Jiřího Trnky.

Z poslední doby je známe také rozhlasové zpracování z. Svěráka.

Ukázka

Každý stál nehnutě, boje se, aby ani šlápnutím nerušil, a hleděl na mladou kněžnu, stojící v jejich čele. Líce se jí zjasnilo u svatém, náhlém nadšení, kterým i zraky jí vzplály. Posvátný strach zavanul družinou a dotkl se srdce všech.

Libuše u vytržení, jako by manžela, družiny nebylo, vztáhla ruce k modravým stráním za řekou, a hledíc na les táhlého vrchu, mluvila prorockým duchem:

„Město vidím veliké, jehož sláva hvězd se bude dotýkat. Tam v lese je místo, třicet honů odtud zdáli, Vltava řeka je obíhá. To na půlnoc ohražuje potok Brusnice hlubokým ouvalem, na polední pak straně skalnatá hora vedle lesa Strahova. Tam když přijdete, najdete člověka prostřed lesa, an tesá práh domu. I nazvete hrad, jejž vystavíte, Prahou. A jakož knížata, vojvodové proti prahu klanějí hlavu, tak budou se klaněti i proti městu mému. Budeť mu čest a chvála a bude slovutno světu.“

Umlkla. Byla by více mluvila; náhle však pohasl žár nadšení, neb věští duch od ní odstoupil.

I hned šli za řeku na vrch do starého lesa, a nalezše tam muže při díle, jak Libuše viděla a řekla, jali se na tom místě stavěti hrad. Stavěli, vystavěli, pevně jej ohradili, nejvíce na západ k Strahovu lesu, neb tu byl hrad nejpřístupnější. Příkop hluboký a val vysoký tam sdělali, na vale hradbu roubenou, v ní i nad branou vysoké sraby. Do jejich stěn natloukli dřevěných hřebů a pak je hlínou promíšenou slamou ohodili. Tak sruby lepence udělali, aby byly jistější proti ohni a proti zápalným střelám.