Veselohra na mostě_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Václav Kliment Klicpera

Veselohra na mostě

Výňatek

Umělecký text

EVA Pro můj milý bůh, čeho jsem se dočkala! – Muži! Damiáne! Bedroni!

CHMELAŘ Aj, nevěř tomu, má Evičko!

RYBÁŘ Můžete to zapříti, že jste mou Popelku hubičkoval?

CHMELAŘ Aj, dával jsem jí toliko naučení!

EVA To jest pěkné naučení! Na veřejném mostě, přede všemi lidmi svobodné holky líbati! Chtěls-li takovým učitelem býti, tedy ses neměl ženiti!

CHMELAŘ Evičko, měj rozum a poslechni mě.

EVA O, ty bohaprázdný chmelaři, ty jsi ještě lehčejší než chmel! Kdo mi každodenně předhazoval, že se Eva netoliko jmenuju, ale že ní také jsem? Kdo mi vytejkal, že Eva po zemi hříchy rozsila, a že ty, které tak slovou, kde ještě jaká planina neřesti a pohromy roztrušují? Vámi přišel hřích na svět, a ty jsi jeho nejourodnější ploditel!

CHMELAŘ Aj, mohl bych ti dokázati, Evičko –

EVA Nic ty mne neévičkuj, náš manželský svazek jest ve dví! – A já, jako dobrá husa, doma pro něho pláču! Běhám po vsi, běhám po paloucích, ptám se, volám, hořekuju! Konečně běžím do tábora, strachy smrti v duši, a prosím nepřátelské plukovníky o průvodní list a pláču tam, až mi srdce usedá! − Konečně ho najdu a slyším, že tu s nevěstkami na veřejném mostě všelijaké psoty provádí!

POPELKA O, můj bože, a já to musím snášeti!

RYBÁŘ Sak na ryby, koš na raky, jen snášej!

CHMELAŘ Vidíš, milá ženo –

EVA Kdes byl tak dlouho?

CHMELAŘ Na ouřadě!

EVA Na ouřadě, kde se dívky rovnají? − Cos tam dělal?

CHMELAŘ Měl jsem tam řízení.

EVA Teď u nás všecko vojáci řídí, tebe k tomu nepotřebují! Cos tam dělal?

CHMELAŘ Neptej se mne, ženo! Až bude k tomu čas, povím ti to!

EVA Hned mě to pověz, sice skočím do vody!

RYBÁŘ Pojďte, chmelařko, skočíme tam spolu!

Neumělecký text

Poněkud odlišné ladění má veseloherní aktovka, rozkošný milostný žert Veselohra na mostě (1826). […] Je to úsměvná historie o lásce a žárlivosti, v níž to nejednou zableskne Klicperovou satirickou notou, stíhající neživotnou učenost učitelovu nebo byrokratičnost feudálních vojáků. Klicperovi, žijícímu ve vojenské pevnosti, jakou byl Hradec Králové, byla proti mysli loajalita ztělesněná v rakouských důstojnících z povolání, neznal obdivu k jejich honosným kokardám a nesnášel se s povýšeneckým postojem vojenského panstva vůči ostatním občanům. Proto jsou tito jeho vojáci tak málo podobni ponapoleonským důstojníkům, proto tu tedy nejde o přímý výsměch, nýbrž daleko spíše o blahosklonný úsměv.

Svěží komika aktovky je zesílena i ovzduším, jaké vládne na mostě. Není to vlastně válečný most v pravém slova smyslu, daleko spíše kulisa, která se tak jen tváří. Proudí na něm svěží čistý vzduch, který provětrá všechny kouty pochybností, místo, kde slyšíš tekoucí vodu a cítíš zářící slunce. Tak idyličtí jsou i Klicperovi hrdinové, kteří se na něm sešli; autor jim nedovolí, aby byli opravdu špatní, jejich prohřešky nestojí ani za řeč, vlastně skoro neexistují. Nedorozumění mezi jednotlivými postavami hry nejsou větší než jarní bouřka, po níž se objeví na obloze duha.