Blues pro bláznivou holku_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Václav Hrabě

Blues pro bláznivou holku

Výňatek

Umělecký text

Krátká báseň o Praze

Hořící obručí slunce proskakují cvičení psi

mých myšlenek

Na Karlově mostě se nudí barokní legionáři

a voda pod jezem

zpocená s pěnou v ústech utíká pryč

a vrací se

zpátky

jako zelené obilí když je vítr

Voda se vrací

vrací se hoře lásky hozené do světa jak bumerang

Ale můj sen z noci na dnešek už se mi nevrátí

a nikdy už neuslyším hrát Internacionálu

tak jako na pohřbu

básníka který ji v každé řádce transponoval

do neobvyklých tónin

Bude se opakovat

léto i zima

křik holubů

a smutek milenců

vrátí se jako ozvěna jak zvony z Říma i naše životy

Ten můj sen už se nevrátí

Internacionála na hrobě básníka

Vrátí se

život voda pod jezem

Neumělecký text

Vydáním souboru Blues pro bláznivou holku skončilo pro většinu čtenářů období nedostupnosti díla Václava Hraběte. Tři editoři (Miroslav Kovařík, Jan Miškovský a Jaromír Pelc) rozdělili svazek do dvou částí. První tvoří Hrabětem připravená sbírečka, jejíž název se stal názvem celého souboru, druhá přináší všechny ostatní básně řazené abecedně. Čtenář se tak seznamuje nejen s básněmi již dříve vydanými, ale i čtyřiceti dosud neznámými, nalezenými v pozůstalosti. Editorům patří dík za to, že knihu doplnili podrobnou ediční poznámkou, životopisným kalendáriem a především cennou detailní zprávou o osudech Hrabětova díla v letech 1965 až 1989. Při jejím čtení si uvědomujeme, že málokteré básnické dílo žilo v uplynulých letech tak intenzivním životem.

[…]

Hledání mladého básníka jako by se rozbíhalo pěti směry, pět konstant jako by skládalo svět jeho zkušenosti a snahy po zachycení se v životě. Jsou to: domov; vztah k válce; vzpoura, snaha o odlišení se a přilnutí k jiným hodnotám, než ke kterým se vztahuje okolí, a to ať již gestem (alkohol a tabák jsou v básních často výrazem gesta), nebo ve vztahu k hudbě a poezii; potřeba překračovat hranice své země a vztahovat se k různým místům světa v současnosti i minulosti; a konečně – láska.

Vztah k domovu je dán především zakotvením básní v Praze. Nacházíme v nich: Perštýn, Světozor, Střelecký ostrov, Vltavu, Karlák, Národní třídu, Karlův most, podolský hřbitov, podolský přístav, Redutu, Spořilov, Petřín, žižkovské ulice, Holešovice, Václavák, Velkopřevorské náměstí, siluetu Hradčan, loretánské zvony, Klárov, Kampu, Libeň. Jsou to nejrůznější místa Prahy, básník se na město dívá svým osobitým pohledem. […]

Do mnoha Hrabětových básní vstupuje válka a vojna. Básník se vrací k 1. světové válce – Dalmácie, Dosso Alto, Piava, Verdun; ke Španělsku – Madrid; ke 2. světové válce – Berlín, Mauthausen, Ravensbrück, Slovensko, Bystrica, Kremnička, Terezín; ale i k válce v Alžírsku a k Little Rocku. Hodnota básní s válečnou a vojenskou tematikou je různá, vedle zarážejícím způsobem doslovných a naivních básní (Léto v pohraničním městě, Sny) čteme verše: (…) A ještě mnohem víc. V marastu a blátě/ vidím jít zástup lidí s Davidovou hvězdou na kabátě./ Komíny kremací, zdvižené k nebi jak prsty ku přísaze./ Byli to lidé a teď jsou to jen saze. (…) I zde platí, že hledat musí čtenář v jednotlivých básních, básnicky silná místa jsou roztroušena všude, celek by mnohdy potřeboval ještě redigovat, škrtat, obměňovat.