Saturnin_V002_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Zdeněk Jirotka

Saturnin

Výňatek

Umělecký text

Slečna Barbora se na mne usmála a já vám něco řeknu: že má hezké nohy, no, prosím, to má mnoho žen, ale taková ústa jsem ještě nikdy neviděl. Všechno její kouzlo je zakleto do těch nádherných úst. I když jsem ji znal již velmi dlouho, nebyl jsem si jist, jaké má oči, protože kdykoliv jsem s ní byl pohromadě, díval jsem se jí na ústa.

Hrál jsem s ní tři sety a všechny jsem prohrál. Nebylo mi to zrovna příjemné, ale utěšoval jsem se v duchu, že si bude myslit, že to dělám z galantnosti. Ona si to však kupodivu nemyslila a po hře mi řekla, že ještě neviděla, aby někdo forehand tloukl tak nemožně jako já. Ještě odmítavěji se vyjádřila o mém servisu. Pravila, že servíruju jako babička. Nemám rád, když se mladá dáma vyjadřuje podobným způsobem. Nesmíte si ovšem myslit, že jsem obhájcem společenských frází a lží a že by mi bylo milejší, kdybych po zápase, v němž jsem hrál úlohu téměř trapnou, slyšel říkat slečnu Barboru věty jako:

„Ó, hrajete překrásně! Již dávno jsem si tak nezahrála. Hrajete tenis rád?“

[…]

Milouše, který asi někde sbíral ty červy, jsme vůbec nepostrádali. Dobrou náladu nám nepokazila ani teta Kateřina, která k páté hodině přišla do jídelny a ptala se dědečka, co mu má udělat k jídlu.

Dědeček řekl, že se pořádně naobědval a že bude jíst až u večeře. Teta Kateřina mu odpověděla, že ať si říká, co chce, něco sníst musí. Ať jí nikdo neříká, že starému člověku poslouží taková cikánská strava, dělaná na ohni. Ona že dlouho mlčí, ale nedovolí, aby si dědeček takto zahrával se zdravím.

Potom asi v desítiminutových přestávkách nosila dědečkovi nejrůznější lahůdky, ale dědeček je tvrdohlavě odmítal. Teta umíněně přicházela a odcházela a už ve dveřích vždy ohlašovala: „Přinesla jsem ti žloutek s cukrem. Přinesla jsem ti med. Přinesla jsem ti zavařeninu. Přinesla jsem ti sýr.“ Když přišla počtvrté, dědeček rozzuřeně vyskočil a teta se rychle dala na ústup. Sotva se dědeček zase posadil, otevřely se dveře znovu, vstoupil Milouš s rezavou plechovkou v ruce a řekl dědečkovi: „Přinesl jsem ti červy.“ Dědeček vytřeštil oči a pak za hrozného řvaní vyhnal zděšeného Milouše z pokoje. […]

Výňatek

Neumělecký text

Odklínání Saturnina na prknech ABC

Ondřej Havelka ze Saturnina po šestnácti letech snímá magické zaklínadlo, které osobně pomáhal uvrhnout, když s Oldřichem Víznerem, Lucií Zedníčkovou, Janou Synkovou, Petrem Vackem, Milanem Lasicou a Lubomírem Lipským ve Věrčákově filmovém zpracování výstředního románu vtiskli postavám jejich charaktery tak brilantně, že se staly klasikou – a klecí. Jediným myslitelným ztvárněním. Tehdy se vyrojili zarytí „saturninovci“, ortodoxní vyznavači románové předlohy, kteří kritizovali film za nepřesné citace a odchylky. Pár takových zarytců oslyšelo Havelkova varování v médiích a přišlo do Divadla ABC na prvomájovou premiéru nového Saturnina. Nestačili se divit, neboť Havelka pojal režii svébytně. Jako by chtěl román, jeho postavy a konečně snad i herce a nejvíc možná sám sebe osvobodit od tíhy filmového převodu, Ondřej Havelka po šestnácti letech vyrukoval proti magii úspěšného filmu s kouzlem hudební féerie.