Saturnin_V002_o

Když pak jeden zarytec za ním po premiéře přišel, zvedal naoko výhrůžně ukazovák a bodře volal: „Jak jste mohli vynechat červy? Vy jste mi vynechali červy!!“ A pan režisér spiklenecky mrknul a sklíčeně se kál: „Hrůza, já vím, vždyť my jsme po generálce vypustili i setapoucha.“ Dobrácká smířlivost zarytcova budiž známkou, že si ho kouzlo nového provedení i tak podmanilo. Nepřípadnost jeho výtky budiž klíčem, kterým to kouzlo otevřeme.

U nového Saturnina se podobné postřehy míjejí cílem: není tu vůbec do čeho střílet. Vzniklo osobité hudební představení, které nemá s přesností filmového převodu nic společného: románovou předlohu používá po svém, s vervou se do ní obouvá. Martin Vačkář a Ondřej Havelka vybudovali scénář na geniálním nápadu: jestliže v románu sluha Saturnin s Dědečkem zakládají „kancelář pro uvádění románů na pravou míru“, mohou oni dva stejný princip použít na román o Saturninovi. A tak bez skrupulí domysleli a rozvedli děj, pak na jeviště postavili Havelkův orchestr Melody Makers a na hravém pojetí Saturnina předvedli svou okouzlenost nevyčerpatelným zdrojem nápadů, jaký pro ně představuje atmosféra první republiky. […]

Hravý nadhled a chytrý vtip jsou základem celého pojetí. Provedení hry je rozmanité a náročné: všichni herci zpívají a tančí, swingové melodie střídají pražské kuplety, vedle trampské odrhovačky zazní árie ze Smetany. Je libo stepařská sóla, gagy a taneční scény? Jsou tam. Nebo třeba něco pantomimy? Fenomenální výkon v roli tenisového míčku podal Martin Zbrožek: za dramatického hudebního doprovodu vám předvede, jak vypadá tenisové utkání z pohledu trpného objektu. Vyždíme z vás se slzami smíchu i všechen soucit, kterého jste schopni k tenisáku. […]

Tvůrčí ironii však neunikl především děj románu. […]

Oč příznivější světlo vrhá hra na postavu Milouše, o to krutější je k hlavnímu hrdinovi, Leopoldovi Janskému. Vznáší nekompromisní otázku, zda je jeho neohrabanost skutečně jen roztomilým důsledkem zamilovanosti – není to prostě doopravdy jen trochu nudný, nešikovný, zato však dobře situovaný muž s nerozhodnou letorou a malou fantazií? Za takových okolností se ovšem dramaticky proměňují šance Milouše a Lea u slečny Barbory. Nebo ne? Románová Barbora, chytrá, energická dívka, která si umí poradit s každou situací, klenot mezi klenoty, by o takového hrdinu nezavadila ani tenisovou raketou. Jenže hra mimochodem „uvádí na pravou míru“ i její povahu. Co když je Barbora jen trochu naivní, milá, hodná a dobře vychovaná dívka, která se už jednou spálila a podruhé si dá dobrý pozor? Pro takovou je pak nesmělý, slušný a zajištěný Leo skvělou životní partií. […]

JITKA CARDOVÁ

(http://www.i-divadlo.cz/)

OBECNÁ struktura ústní zkoušky

1. analýza výňatku z uměleckého díla (charakteristické rysy výňatku, s využitím vědomostí získaných přečtením celého díla)