Beckett Čekání na Godota

• určení smyslu díla

Hra upozorňuje na absurditu lidského jednání – lidé neustále zabíjejí čas, místo aby ho nějak smysluplně využili. Hádají se, ale jeden bez druhého nemůžou žít. Na něco čekají, ale nevědí na co, nemají konkrétní cíl.

• pravděpodobný adresát

Adresátem je osoba, která je schopna si uvědomit, jak absurdní je lidské existence. Adresátem je spíše starší člověk (mladší čtenář nebude chápat některé narážky).

• zařazení knihy do kontextu celého autorova díla

Hra byla napsána ve francouzštině od října 1948 do ledna 1949, vydána byla roku 1952, premiéru měla roku 1953. Do angličtiny byla přeložena roku 1955. V Paříži byla přijata se sporným úspěchem, v Londýně byl ohlas spíše negativní. Velmi úspěšná byla v USA a Německu.

Díky této hře je její autor celosvětově proslulý.

• tematicky podobné dílo

Václav Havel – Audience: absurdní drama

• porovnání s filmovou verzí nebo dramatizací

Hru hrálo např. Národní divadlo (David Matásek, David Prachař, Ondřej Pavelka, Jan Kačer).

V současné době se hra hraje v Ostravě v Divadle Petra Bezruče, představení je již rok vyprodané.

VLADIMÍR: Je mi jasný, co to je. Vím přesně, co se stalo.

ESTRAGON: To všechno jsou...

VLADIMÍR: Jednoduchý jak facka. Někdo přišel, sebral tvoje boty a nechal tu svý.

ESTRAGON: Proč by to dělal?

VLADIMÍR: Tyhle mu neseděly. Tak sebral tvoje.

ESTRAGON: Ale moje byly malý.

VLADIMÍR: Tobě. Jemu ne.

ESTRAGON: Jsem unavenej. (Pauza) Pojď pryč.

VLADIMÍR: Nemůžeme.

ESTRAGON: Proč?

VLADIMÍR: Čekáme na Godota.

ESTRAGON: Máš pravdu. (Pauza) Co budeme dělat?

VLADIMÍR: Nic. Co jinýho.

ESTRAGON: Ale já už nemůžu.

VLADIMÍR: Chceš ředkvičku?

ESTRAGON: Nic jinýho není?

VLADIMÍR: Ředkvička nebo brukev.

ESTRAGON: Mrkev už není?

VLADIMÍR: Ne. Ostatně to s těma mrkvema přeháníš.

ESTRAGON: Tak mi dej ředkvičku.

● zasazení výňatku do kontextu díla

Část je z druhého jednání, kdy ústřední dvojice řeší, čí jsou boty, které ležely pod stromem. V prvním jednání i zde pojídají zeleninu.

● téma a motiv

téma: vlastnictví bot, čekání na Godota, pojídání zeleniny

motivy: boty, ředkvička, brukev, mrkev, Godot

● časoprostor

čas: není určen, jediná zmínka je o roku 1900, který již byl

prostor: hra se odehrává u cesty, kde stojí strom

● kompoziční výstavba

Hra se skládá ze dvou jednání, obě jednání jsou si obě podobná.

Úryvek se skládá z 20 replik.

● vypravěč

Vypravěč se v dramatu neprojevuje. V textu se objevují scénické poznámky, zde dvakrát (Pauza).

● postava

Vladimír – ten, který víc trvá na čekání na Godota, je méně zapomnětlivý a méně ospalý

Estragon – zapomnětlivý (zapomněl, proč a na koho čekají, i na setkání s Pozzem), věčně hladový, usíná, nosí boty, které mu jsou malé

Pozzo – podřídil si Luckyho; jde, ale neví, kam; později slepý