Bezruč Slezské písně

● literární druh

lyrickoepický

● literární žánr

báseň – „píseň“, soubor sociálních balad

● literární forma

poezie

● dominantní slohový postup

vyprávěcí

● typ vypravěče

er-forma, ich-forma

● vysvětlení názvu díla

Slezské písně – nejprve Slezské číslo v časopisu Čas. Básně, které popisují situaci ve Slezsku.

● posouzení aktuálnosti díla

Situace ve Slezsku už není tak bídná. Nepanuje tam chudoba, ani nejsou vidět příznaky ke vzpouře ku Praze jako dříve, proto už dílo není aktuální.

● určení místa a času textu

místo: Děje se odehrávají na území Slezska, poblíž Frýdku-Místku, kde Bezruč žil. (Těšín, Michalkovice, Opava)

čas: přelom 19. a 20. stol.

● stručné nastínění děje

- Slezské písně jsou obrazem života a situace ve Slezsku koncem minulého století. Skládají se z osmdesáti tří básní.

- motivy:

sociální: bída horníků, a hutníků, sociální kontrasty, výzvy ke vzpouře, chudoba horalů

národnostní: poněmčování popolšťování, odrodilství (odrození národnosti), nezájem Prahy o Slezsko

intimní: zklamaná láska, samota, marná touha po rodině

- rámcová kompozice, prolog: Červený květ, epilog: Úspěch

Červený květ: tato báseň pojednává o kaktusu, který kvete jen jednou za život, a o růži, která je krásná. Básník odsoudí ošklivý kaktus a "pochválí" krásnou růži (tato báseň značí jeho samotu v životě a jeho neúspěchy v lásce - byl to starý mládenec).

Kantor Halfar: Příběh učitele, který odmítl učit jiným než českým jazykem, ačkoliv se to vyžadovalo. Vzdorování odnárodňování vyvrcholí Halfarovým oběšením se na jabloni. Tato báseň je jednou z těch, kterými Bezruč protestuje proti potlačování mateřského jazyka.

Maryčka Magdonova: Maryčka přijde se svými čtyřmi sourozenci o rodiče. Protože je nejstarší, musí se o ně starat. V zimě ji v lese při krádeži dřeva přistihne burmistr Hochfelder a neváhá dívku udat. Při cestě do Frýdku, kam děvče vede strážník, si však Maryčka zvolí raději smrt nežli posměch a ukončí svůj život skokem ze skály do řeky Ostravice.

Ostrava: Báseň obsahující výzvu k boji proti krutému jednání s dělníky. Z každého řádku je cítit bezmoc vykořisťovaných horníků z Ostravska a Slezska, ale také vzdor a nenávist vůči mocipánům.

Labutinka: Posmrtně nalezená báseň, která byla do Slezských písní přesunuta formálně. Stejně jako báseň Jen jedenkrát je také Labutinka osobního charakteru a vypráví o nenaplněné lásce a zklamání z chování neznámé dívky, do níž se vypravěč zamiloval.

70.000: neutěšená budoucnost lidu ve Slezsku – „Sto tisíc nás poněmčili, sto tisíc nás popolštili…“ – zbývajících sedmdesát tisíc bez odporu čeká, až se s nimi stane totéž – za bečku vína jsou ochotni dál sloužit „markýzi Gerovi“ – problém alkoholismu ve Slezsku – alkohol přinášel chvilkové zapomenutí, ale uvrhl lid do ještě větší bídy.