Bezruč Slezské písně

Jen jedenkrát: paralela mezi pověstí a básníkovým osudem. Pověst: na severu země žili lidé, kteří nikdy nespatřili slunce. Jednoho dne se stal zázrak a slunce nad jejich zemí vysvitlo – místo radosti se však lidu zmocnil strach; prosili slunečního Boha, aby je ušetřil. Slunce se pak již nikdy nevrátilo. Když strach překonali, vyšli ze svých jurt, viděli zemi bez věčného sněhu a cítili vůni květin, litovali svého jednání, „…neb cítili, že jednou jas žití šel kol jejich mračné země, a jejich přešel vinou a víc se nenavrátí!“Básníkův osud: „Jen jedenkráte kolem mne šla láska…“ Odmítl ženu, která ho měla ráda a kterou miloval i on – nechtěl spojit její osud se svým, který pokládal za nešťastný – „…však na strom zvadlý nepřipínám růži…“ svého jednání pak nepřestává litovat: „sladkým krokem kolem mne šla láska, a já přirazil dveře svojí chaty, a nikdy více nevrátí se zpátky!“

● pravděpodobný adresát

Sbírka je určena pro čtenáře, kteří se zajímají o tehdejší moravskoslezský život pod cizí nadvládou.

● zařazení knihy do kontextu celého autorova díla

Básnická sbírka je největším a zároveň jediným dílem autora. Poprvé vyšla roku 1903 v časopise Čas s podtitulem Slezské číslo.

● tematicky podobné dílo

soubor lyrickoepických básní: Karel Jaromír Erben – Kytice

soubor sociálních balad: Jiří Wolker – Těžká hodina

tematika Ostravska: Vilém Závada - Siréna

● porovnání s filmovou verzí nebo dramatizací

- není známo, některé písně zhudebnil Jaromír Nohavica

Ostrava: Sto roků v šachtě žil, mlčel jsem,

sto roků kopal jsem uhlí,

za sto let v rameni bezmasém

svaly mi v železo ztuhly.

Uhelný prach sed mi do očí,

rubíny ze rtů mi uhly,

ze vlasů, z vousů a z obočí

visí mi rampouchy uhlí.

Chléb s uhlím beru si do práce,

z roboty jdu na robotu,

při Dunaji strmí paláce

z krve mé a z mého potu.

Sto roků v kopalně mlčel jsem,

kdo mi těch sto roků vrátí?

Když jsem jim pohrozil kladivem,

kdekdo se začal mi smáti.

Lehko se zasmát mi kdekdo moh,

ve Vídni, v ústraní tichém.

Když tomu panstvu smích nepomoh,

bodáky přišly za smíchem.

Charakteristika úryvku z uměleckého textu:

• počet postav

1 – sám horník

• charakteristika vystupujících postav (přímá, nepřímá)

horník – dříve mlčel (byl zticha, lhostejný) a tvrdě pracoval, nyní chce se svou situací něco udělat

• charakteristika dalších postav

kdekdo ve Vídni = vrchnost, státní správa – lhostejná ke slezskému lidu

• vztahy mezi postavami

vídeňská vláda X horníci - lhostejnost

• zařazení úryvku do kontextu celého díla

Úryvek z básně Ostrava – asi nejznámější báseň, náleží ke skupině básní, které vyjadřují revoltu

• použité jazykové prostředky

Sto roků v šachtě žil, sto roků kopal jsem uhlí – hyperbola

rameno bezmasé – epiteton