Božská Komedie

BOŽSKÁ KOMEDIE

1307 – 1321

DANTE ALIGHIERI

• 1265 – 1321

• Italský básník

• Umřel na malárii

• Období renesance

• Přispíval k vývoji jazykovědy

• Považován za otce spisovné italštiny

• Zapojoval se do politického života

• Tvorba – Božská komedie (epos)

- Nový život (sborník básní)

- Hostina (traktát – nedokončeno)

- O monarchii (politický traktát)

Literární druh: epika

Literární žánr: duchovní epos

Časoprostor: velikonoce roku 1300, peklo, očistec, ráj, fiktivní, nespecifické

Téma: cesta za poznáním

Motiv: kritika lidí a jejich hříchů

Námět: biblické příběhy a historické události

Kompozice: chronologická, 3 oddíly (peklo, očistec, ráj) po 33. zpěvech akorát peklo má 34 (100 zpěvů)

Vypravěč: ich forma – vypráví Dante Alighieri

Hlavní postavy:

Poutník: ztotožňuje se s autorem. Touží po lásce a poznání. Často se bojí toho, co v pekle vidí, ale Vergilius mu dodává odvahu. Obdivuje svého průvodce. Beatrice pro něj znamenala životní i básnicky ideál, lásku a inspiraci.

Vergilius: je to starší, silnější a moudřejší verze Danteho samotného, sdílej stejné morální přesvědčení a jsou to oba básníci. Jeho postoj k Dantovi je otcovský. Vergilius je obyvatel Pekla, je to ztracená duše, i když ctnostný muž.

Beatrice: v historii se provdala za jiného muže a zemřela dříve, než bylo Dantovo dílo dopsáno. V knize je to "duch", který nad Dantem bdí. Reprezentuje všechny křesťanské ctnosti, je symbolem nadpozemské krásy a moudrosti. Dantova milenka

V díle vystupuje mnoho historických i mytologických postav, např. Hómér, Ovidius, Sokrates, Alexander Veliký, císař Rudolf, Mojžíš, Kain, Orfeus, Trojská Helena, Přemysl Otakar II, Váslav II, Jindřich IIX

• Báseň má celkem 100 zpěvů, každá část má 33 zpěvů, akorát u Pekla je 1 zpěv úvodní. Dantovu tvorbu velice ovlivnila láska k Beatrice. Když však vznikalo toto vrcholné dílo, Beatrice již byla po smrti.

DĚJ:

Peklo

Poutník zabloudí v půli svého života v hustém lese a ani neví, jak se do něj dostal. Dojde na úpatí pahorku, kde nad vrcholem svítí slunce. Střetne se se třemi alegorickými šelmami (pardál=alegorie smyslnosti, lev=alegorie pýchy, vlčice=alegorie lakoty) v noci z Velkého pátku na Bílou sobotu. Odtud vede jeho pouť do pekla. Dante je provázen starověkým básníkem Vergiliem. V pekle se setkává s řadou svých známých, přátel i odpůrců. Také s vladaři, filozofy, teology a vede s nimi dialog. Peklo je postaveno podle závažnosti provinění a velikosti trestu a předpeklí. Do předpeklí patří nepokřtění, smyslní, obžerní, lakomci, kacíři a nevěrníci, násilníci, podvodníci a zrádci. Na dně pekla sídlí Lucifer. Dante popisuje muka odsouzenců k věčnému zavržení a „ze záhrobí“ posílá světu své výtky proti jeho zkaženosti.

Očistec

Odtud se básník dostává do očistce, který má podobu ostrova s horou. Prochází nejprve předočistcem a poté sedmi pásmy očistce. Ke konci v rajském lese ho Vergilius jako pohan a symbol pozemského rozumu musí opustit.