ČD – Kafka na pobřeží

Julia Maria Gradlová

1. Název díla: Kafka na Pobřeží

2. Nakladatelství: Odeon

3. Rok a číslo vydání: 2010, druhé vydání

4. Počet stran: 560

5. Překladatel: Tomáš Jurkovič

6. Autor a jeho stručný medailonek:

Autor: Haruki Murakami

Medailonek:

Haruki Murakami se narodil 12. ledna 1945 v Japonském Kjótu. Na prestižní tokijské univerzitě Waseda vystudoval obor teatrologie a po dokončení studia provedl až revoluční krok – místo toho, aby si našel místo u nějaké z velkých japonských firem, jak se sluší a patří, si na tokijském předměstí otevřel jazzový klub. Hudba hraje v Murakamiho životě velkou roli – objevuje se téměř ve všech jeho dílech a román Norské dřevo dokonce získal své jméno podle písničky od skupiny Beatles. Až do doby, kdy ve svých 29 letech z náhlého popudu napsal román Poslouchej píseň větru, se psaní vůbec nevěnoval. Murakami získal různé velice prestižní ceny (Nomova cena pro talentované autory, Tanizakiho cena, Yoimuriho cena) a těší se obrovské popularitě jak doma, tak v zahraničí. Věnoval se také překladatelství – překládal některé romány od J. S. Fitzgeralda, Trumana Capoteho či Johna Irvinga.

7. Adaptace, zajímavosti:

Adaptace: nejsou

Zajímavosti: po vydání českého překladu Kafky na pobřeží získal v roce 2006 Cenu Franze Kafky.

8. „Kromě Kómurova památníku mě napadne už jen jedno jediné místo. Posadím se do nejzastrčenějšího a nejodlehlejšího kouta a z kapsy u batohu vylovím mobil. Ujistím se, že funguje. Pak vytáhnu z peněženky kartičku s číslem na Sakuřin mobil a navolím. Prsty se mi ještě klepou. Po několika přehmátnutích to sáhodlouhé číslo konečně vyťukám správně. Sláva, nemá zapnutou hlasovou schránku. Po dvanáctém zazvonění to konečně zvedne. Řeknu svoje jméno.

‚Hele, Kafko Tamuro,’ ozve se mi lehce naštvaným hlasem. ‚Kolik si myslíš, že je vlastně hodin? Já zítra brzo vstávám, víš?’

‚Mně je jasný, že volám v úplně blbou dobu,’ říkám já. Uvědomím si, jak vyděšený mám hlas. ‚Jenže já si už vůbec nevěděl rady. Stal se mi průšvih a ty jsi bohužel jediná, komu se dalo zavolat.’

V telefonu je chvíli úplné ticho. To asi Sakura rozvažuje nad tónem mého hlasu.

‚A je to… něco vážnýho?’

‚Já sám nevím. Ale vypadá to, že asi jo. Fakt bych moc potřeboval, abys mi pomohla, jestli můžeš.’

Trochu se zamyslí. Ne proto, že by váhala, prostě přemýšlí. ‚A kde seš teď?’“ (str. 87)

8.1. Zasazení výňatku do kontextu díla: úryvek se nachází v první čtvrtině díla. Kafka Tamura se probudil z bezvědomí a zjišťuje, že má oblečení potřísněné krví. Neví, co má dělat, a tak volá dívce, kterou potkal o pár dní dříve v autobuse, když z Tokia jel na Šikoku. Sakura ho následně pozve k sobě domů, kde Tamura přenocuje a zrána se vydává do Kómurova památníku, kde dostane práci a dočasné ubytování.