ČD - Tyrolské elegie
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
TYROLSKÉ ELEGIE
BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE
Autor: K. H. Borovský narozen v roce 1821. Byl to novinář, básník, spisovatel, politik. Dětství prožívá ve vesničce Borová na Vysočině. Chtěla být knězem, ale nelíbil se mu tvrdý režim v církvi. Odjíždí do Ruska a stává se vychovatelem. Roku 1844 se vrací do české republiky a stává se redaktorem Pražských novin, Národních novin a Slovana. V roce 1948 se spojí s Palackým a vystupuje jako radikálním demokrat v tehdejší revoluci. Spolu s Palackým zakládá austroslavismus. Díky odporu proti režimu je deportován do Brixenu.
1. Vydání, rok vzniku díla: 1861,1852
Rok, místo a nakladatelství tohoto vydání: Tribun EU, 2009, brno
Postavy: Bach (ministr vnitra), policie
Karel Havlíček Borovský, který popisuje svou cestu do Brixenu. Je odvážný a smířený se svým osudem. Na deportaci se dívá z ironického a odevzdaného pohledu.
CHARAKTERISTIKA DÍLA
Jedná se o epickou satirickou báseň, konkrétně elegie, což je žalozpěv neboli skladba smutného rázu. V tomto díle pojal Karel Havlíček Borovský elegii jako stesk po domově a jeho ztrátě. Kniha je rozdělena na devět zpěvů, jako úvod je napsán verš (parafráze) z lidové písně z Chrudimska (sviť měsíčku, sviť..). Hlavní téma je autorova životní zkušenost- deportace do Brixenu. Příběh je psán v ich formě. Kritizuje zde rakouskou vládu, policii a nesvobodu občanů. Používá zde hodně ironie, sarkasmu a nadsázky. Děj se odehrává v 19. Století za vlády habsburské monarchie. Prostředí jsou nejdříve Čechy, konkrétně Brod, kde Karel Havlíček Borovský bydlí, poté cesta do Brixenu (přes Jihlavu, České Budějovice, Alpy…) a nakonec domeček v Brixenu.
LITERÁRNĚ-HISTORICKÝ KONTEXT
Karla Havlíčka Borovského řadíme do období počátků realismu, který se vyznačuje snahou zachytit pravdivé skutečnosti, promyšlenou kompozicí, podrobnými popisy a autor by měl být objektivní. Jediného jeho realistické dílo jsou Obrazy z Rus. Další jeho díla jsou epigramy (=krátké básnické satirické útvary), Král Lávra a Křest Sv. Vladimíra. V knize vystupují reálné postavy pana Bacha (tehdejšího minstra vnitra). Objevuje se zde i výraz oktrojírka (neboli oktrojovaná, vnucená ústava), která byla v této době také aktuální. Dílo bylo vydáno až po autorově smrti, s čímž ale Karel Havlíček Borovský počítal.
ANALÝZA ÚRYVKU
Vybrala jsem si úryvek ze začátku básně, z druhého zpěvu, kde Havlíček Borovský popisuje, jak se dozvěděl o jeho deportaci. Vybrala jsem ji proto, že je zde dobře vidět použitá ironie a hovorový styl autora.
,, Od všech z Vídně pozdravení, pan Bach je líbá, jsou-li prej zdráv? A tuhle to psaní pro nás posílá- Já jsem i lačný tivot vždycky zdvořilý.“
V ukázce je vidět použitý hovorový jazyk (prej). Autor psal citově zabarveným a čtivým jazykem. Občas se objeví archaismy (tivot), nejčastěji je zde ironie (pan Bach je líbá), sarkasmus a výsměšek. V celé knize můžeme najít i personifikaci (sviť měsíčku) a přirovnání. Karel Havlíček Borovský využívá princip lidové slovesnosti (jednoduchý verš, písňová forma).