Jeden den Ivana Děnisoviče

Autor: Alexandr Solženicyn
Rok vzniku: listopad 1962
Původní název: Один день Ивана Денисовича
Překladatel: Sergej Machonin
Čtená verze:
SOLŽENICYN, Alexandr. Jeden den Ivana Děnisoviče. Praha: Nakladatelství politické literatury, 1963. ISBN 25-148-63.

Forma:

Literární žánr: novela (s autobiografickými prvky)
Literární druh: próza

Jazykové prostředky:
Kniha je psána v er-formě, je v ní použita vnitřní a přímá řeč. Překlad by si zasloužil lepší provedení, je na ně vidět, že ho dělala rusky mluvící osoba. Jsou v něm občasné pravopisné chyby a text jaksi ztrácí jiskru.

Obsah:

Děj:
Začíná další den. Venku fouká zimní vítr a teplota je -27 °C. Kniha popisuje jeden den v životě běžného vězně v pracovním táboře. Příběh nese autobiografické prvky a je založen na skutečných událostech v poválečném Sovětském svazu.

Ivan Děnisovič:
Šuchov, celým jménem Ivan Děnisovič a vězeňským číslem Šč-854, je válečný veterán a vězeň v gulagu. Do gulagu byl poslán za údajnou velezradu během války, kterou ve skutečnosti nespáchal. V době příběhu je mu 40 let, je plešatý a pohublý. Je opatrný, propočítavý a drží basu. Pochází z Kolchozu, má ženu a dvě dcery. Jeho syn mu zemřel krátce po narození. Byl odsouzen k 10 letům trestu, z nichž si již 8 let odseděl.

Vězni:
• Pavlo – západní Ukrajinec, zdvořilý, velitel skupiny, mladý, slušně vychovaný
• Aljoška – baptista, veselý, optimistický, smířený samotář (satira na Dostojevského)
• Kilgas – Lotyš, vtipný, odsouzený k 25 letům, nekouří, má rodinu
• César Markovič – mladý, pracoval jako filmař, černý a hustý knír, neznámý původ
• Ťurin – vedoucí vězeňské práce, sympatický a vždy nápomocný, umí řídit lidi

Ostatní postavy:
• Volkovoj – kapitán dozorců, obávaný vězni i dozorci, silná autorita, jižanský vzhled
• Kolja Vdovuškin – felčar, organizovaný, byl student literatury, v gulagu je za trest
• Tatar – dozorce, přísný a neúprosný

Denní rozvrh:
Každý den začíná budíčkem v 5:00. Nastává spočítání, snídaně a nástup s kontrolou (6:30), kde vás prošacují. Poté se v zástupu jde na pracoviště. Udělejte jeden krok stranou a zastřelí vás. Tam se poté pracuje až do jedné, kdy se jde na oběd. Oběd je většinou 50g kaše na člověka. Po obědě se všichni vrací do práce. Práce končí v 18:00, poté se všichni opět přepočítávají a vrací do tábora, což většinou trvá více jak hodinu. Po návratu se jde na večeři a proběhnou další dvě kontroly. Poslední kontrola začíná v 21:00. Poté mají trestanci volný čas až do večerky, která je cca v 22:00.

Co je to „Gulag“?
Gulag, neboli Glavnoje upravlenije lagerej (Hlavní nápravný tábor), bylo označení pracovních a koncentračních táborů v Sovětském svazu. Tyto tzv. gulagy vznikali za Lenina a neoficiálně fungovali až do pádu SSSR. Většina těchto táborů se nacházela na Sibiři a byli do nich posíláni odpůrci režimu, vězni, zrádci vlasti, inteligence a lidé režimu nepříjemní. V gulazích končili nejen Rusové, ale také lidé z různých koutů východního bloku (včetně Čechů). Tito vězni byli využívání jako levná pracovní síla, pracovali na stavbách železnic a jiných zařízení (například Bělomořský kanál). Za celou dobu jejich fungování jich vzniklo okolo 30 000 (oficiálně jen 476, přesný počet není známý, jejich pozice se často měnili).