Jeden den Ivana Děnisoviče
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Autor knihy:
Alexandr Isajevič Solženicyn se narodil 11. prosince roku 1918 v ruském Kislovodsku. Byl to ruský spisovatel, publicista, disident a držitel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1970. Po dokončení studia na Rostovské univerzitě, kde studoval matematiku a fyziku se přidal k Rudé armádě a šel do války. Tam pracoval jako důstojník dělostřelectva a byl dvakrát vyznamenán za statečnost. V roce 1945 byl zatčen a poslán do gulagu za kritiku J. V. Stalina (v dopise, který poslal svému příteli), kde nakonec strávil osm let. Poté byl poslán do vyhnanství do Kazachstánu. Po návratu do Ruska (1957) pracoval jako učitel. Na začátku 60. let vydal v časopise Novyj Mir svou novelu Jeden den Ivana Děnisoviče, kde popisoval život v pracovním táboře. Za to byl v roce 1968 vyloučen ze Svazu spisovatelů. V roce 1970 vyhrál Nobelovu cenu za literaturu. V roce 1974 vyšlo na západě jeho nejznámější dílo Souostroví Gulag, za což byl vykázán ze země. Odstěhoval se od západního Německa a poté do Spojených států. Do Ruska se vrátil až v roce 1994, po pádu SSSR. Zemřel 3. srpna roku 2008 na srdeční selhání.
Literární historie a kritika:
Novelu Jeden den Ivana Děnisoviče napsal autor v roce 1959 a vydal ji v časopise Novyj Mir v roce 1962. Původně se měla jmenovat Šč-854, což je vězeňské číslo hlavního hrdiny. V Rusku byla kniha upravena, neupravená verze vyšla až v roce 1973 ve Francii. V ČSSR vyšla kniha v roce 1963, kde se jí vytisklo 70 250 kusů. V Česku poté ještě vyšla několikrát v upravených vydáních.
Autor knihy je často srovnáván s jiným ruským autorem, F. M. Dostojevským. Oba tito autoři byli vězněni a svých skutečností využívají ve svých dílech, v nichž se zabývají svobodou člověka a významem lidskosti. Dostojevský však ve svých dílech vytváří postavu sklíčenou, samotáře, který se smiřuje s osudovostí a zlem ve světě. Postavu, která je zlomená. Solženicyn na druhou stranu vytváří hrdinu, který se nevzdává a zoceluje se vlastním utrpením, který je solidární a snaží se vždy vidět to lepší. Díky tomu jsou Solženicynova díla jakýmsi způsobem motivující, motivují nás, abychom se nevzdávali a šli dál. Fakt, že všechny události z knihy se skutečně odehrávali, dělá z knihy ještě silnější čtenářský zážitek.
Kniha nebyla nikdy adaptována, i tak se ale jedná o důležité literární dílo 20. století. Je to svědectví o hrůzách komunistického režimu a pravdě o kultu osobnosti.