poezie - pojmy

POEZIE – POJMY

verš – jeden řádek básně

• vázaný nebo volný

rým – způsob, kterým se střídají koncové hlásky veršů a jejich zvuková shoda

• obkročný - ABBA

• střídavý - ABAB

• sdružený - AABB

• přerývaný - ABCB

• absolutní - oba verše končí stejně

• postupný - ABCD

refrén – opakovaná část básně

strofa (sloka) - úsek poezie složený z veršů (dvojverší, trojverší,...)

BÁSNICKÉ PROSTŘEDKY

TROPY

metafora – přenesení významu na základě vnější podobnosti (viz sešit)

personifikace – oživení neživého

epiteton – básnický přívlastek, hlavně estetická funkce, zdůrazňuje vlastnost, emoce nebo autorův názor (stříbrné ticho, růžový večer, tekutá tma)

přirovnání – přirovnání k něčemu, často se používá “jako”

oxymoron – nelogické spojení protikladných slov (svítání na západě (Otokar Březina), já u pramene jsem a žízní hynu (Francois Villon))

synestezie – míchání několika různých smyslů dohromady (často básníci na LSD - Rimbaud - Samohlásky - zátoka stínů, E, běl stanů, čirý vzduch)

alegorie – text/dílo, které je jedna celá metafora (Farma zvířat)

metonymie – přenesení významu na základě významové souvislosti

hyperbola – záměrné přehánění za cílem zdůraznění

synekdocha – název celku se označuje jako celek a naopak (nebyla tam ani noha (místo nebyl tam ani jediný člověk), celá vesnice byla na nohou (místo lidé z vesnice))

ironie

sarkasmus

eufemismus – zjemnění nepříjemné skutečnosti (usnout na věky = zemřít)

dysfemismus – opak eufemismu, zhrubění skutečnosti

FIGURY

aliterace – opakování stejných hlásek na začátcích slov

anafora – opakování slov na začátku veršů

epifora – opakování slov na konci veršů

epizeuxis – opakování slov v jednom verši

epanastrofa – opakování slov na konci verše a na začátku dalšího (střela ta se zaryla v bílá ňadra / v bílá ňadra prvního Tatařína (Bohatýr Muromec, Ohlas písní ruských (F. L. Čelakovský)

inverze - změnění slovosledu, pro dramatický efekt nebo kvůli rýmu,...

řečnická otázka – otázka, na níž autor nečeká odpověď, nebo na ní sám odpoví

apostrofa – oslovení neživé věci nebo nepřítomné osoby, autor/pisatel se obrací jinam než k publiku

elipsa – vypuštění slova/části věty, která si lze domyslet

gradace – stupňování

aposiopeze – nedokončená nebo přerušená výpověď/odmlčení, často se označuje třemi tečkami (Proč a proč jsem..., jak to jen říci... Jsou snad muži loupežníci? (Splav, Fráňa Šrámek))

polysyndeton – nadměrné používání spojek

Že v očích koutky máš –

A že máš ústa A že máš dvě nohy

A že tvá záda Velké naplnění

A že na tvých ňadrech třeba Saul byl sám –

A že tvá malá (Josef Kainar)

asyndeton – hromadění slov a veršů za sebou bez použití spojek

Jeden kámen