Česká oficiální próza let 1945-1989, současná próza Reakce spisovatelů na 2. světovou válku, levicově orientovaná literatura po roce 1948, oficiální literatura 60.-80. let, historická próza, literatura po r. 1989
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Ota Pavel (1930–1973)
vlastním jménem Ota Popper
autobiografická tvorba – ze sportovního prostředí, z Křivoklátska
vystudoval obchodní akademii, pracoval jako sportovní komentátor
2/1964 – OH v Innsbrucku – zjistilo se, že trpí maniodepresivní psychózou – jde do invalidního důchodu
umírá na srdeční infarkt
povídky a reportáže ze sportovního prostředí (Plná bedna šampaňského, Pohádka o Raškovi)
základní rysy Pavlových próz – básnické nazírání na přírodu, upřímnost, opravdovost, příběhy jsou prosté, humor s tragikomickým nádechem
Smrt krásných srnců (1971) – 7 povídek, vzpomíná na dětství
Jak jsem potkal ryby (1974) – 3 oddíly, opět líčí zážitky z přírody
výčet z obou próz: Zlatí úhoři (1991)
Bohumil Hrabal (1914–1997)
v 70. letech vrchol jeho tvorby
některé knihy vyšly nejprve v exilových nakladatelstvích, později oficiálně, ale s cenzurou
Obsluhoval jsem anglického krále (1974)
Něžný barbar (1974), Slavnosti sněženek (1975) – povídky
Příliš hlučná samota (1977) – monolog baliče odpadového papíru Haňti
tzv. nymburská trilogie – Postřižiny, Krasosmutnění, Harlekýnovy milióny
filmové adaptace jsou zpracovány Jiřím Menzlem aj.
největšího nákladu dosáhla kniha Taneční hodiny pro starší a pokročilé
nejcitovanějším místem je Kersko
ČESKÁ LITERATURA: 90. léta
literatura se po roce 1989 přestává formovat na oficiální, samizdatovou a exilovou
je velmi náročné definovat současné proudy – je to živý a zatím neohraničený proces
mizí zásahy do literatury, cenzura, státní kontrola, která trvala s přestávkami od 30. let
literatura přestává zastávat funkci buditelskou, tj. politickou, etickou -> volnost témat, forem, setření hranic mezi kvalitní literaturou, konzumní a komerční (tzn. ztrátu prestiže umělce)
kvalitní nakladatelství: Atlantis, Host, Votobia, Torst, Nakladatelství Lidové noviny
časopisy: Revolver revue, Tvář, Literární noviny, současný ostravský Protimluv, Host
Rysy literatury:
tištění cenzurovaných textů
rozvoj postmoderní literatury: Jan Křesadlo, Alexandra Berková (Magorie – prolíná se s Karafiátovými Broučky), Daniela Hodrová (Perunův den), Jiří Kratochvil
reflexe normalizační doby, tj. návraty do minulosti: Michal Viewegh (Báječná léta pod psa), Petr Šabach (Šakalí léta, Hovno hoří), Zdena Frýbová (Mafie po listopadu), Jan Jandourek (Když do pekla, tak na pořádné kobyle)
komercionalizace – tzv. vieweghovský fenomén
deníky a memoáry: vypovídají o prožitcích především v normalizační době – věrohodné; mistr v mystifikaci: Ludvík Vaculík (napětí mezi fakty a fikcí), Václav Černý (Paměti), Jan Zábrana (Celý život), Ivan Diviš (Teorie spolehlivosti)
feminizace literatury