Dalimilova kronika_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Dalimilova kronika

Výňatek

Umělecký text

O světiej Zdislavě skončení svatém.

Léta ot narozenie Jezu Krista milostivého

po tisiúciu po dvú stú po pěti dcát druhého

svatého života paní Sdislava a světa snide,

pro niuž pracným veliká útěcha příde.

Pět mrtvých vzkřiesila,

mnoho slepých prosvietila,

chromých a malomocných mnoho uzdravila,

nad jinými pracnými veliké pomoci činila.

Sta sě, že pan Všeslav, šed k židóm, židovku podávi,

pak žid, v dóm jej přilúdiv, do smrti jej zadávi.

Přietelé jeho pomstichu

a pro-ň mnoho židóv zbichu.

Král ty všěcky chtieše zbíti,

musichu všickni z země jíti.

Pak milosti královy dobychu

a s židy sě umluvichu.

Ale židy že bíti směli,

proto sú koblúk židovský na ščít vzěli.

Neumělecký text

Edel v nové knize hledá, proč Dalimil psal kroniku

Č e s k ý D u b – Kdo vytvořil před takřka sedmi staletími první česky psanou kroniku a proč vůbec obraz českých dějin tehdy vznikl, zkoumá ve své nové knize Tomáš Edel, ředitel Podještědského muzea v Českém Dubu. Kniha vyšla před několika dny pod názvem – Příběh johanitského komtura řečeného Dalimil. Její podtitul zní překvapivě současně – Kapitola z dějin české politiky. „Už dvě stě let se historici, včetně Františka Palackého, trápí nad otázkou, kdo byl Dalimil, a co autora kroniky vedlo k tomu, že ve svém díle tak popularizoval středověký řád johanitů,“ řekl Tomáš Edel. „Dalimil třeba velice oslavuje Zdislavu z Lemberka, která léčila lidi v Českém Dubu a dokonce prý vzkřísila několik mrtvých. Dělal z ní novou patronku johanitů. Přemýšlel jsem, proč, a napadlo mne, že Dalimil byl johanita. Pak už začalo všechno do sebe zapadat.“ K tomu Tomáš Edel zkoumal, proč autor svou kroniku prošpikoval tolika protiněmeckými výpady. V závěru dokonce spis vyzývá mladičkého krále Jana Lucemburského, aby se zbavil německých rádců, a pokud se bez Němců neobejde, pak ať raději dobrovolně opustí český trůn. „Prachy, prachy, prachy – o tom je Dalimilova kronika i české dějiny,“ zdůraznil Edel. „Jeden z nejmocnějších velmožů té doby Jindřich z Lipé nechtěl ztratit hřivny stříbra, které mu jako podkomořímu plynuly z Kutné Hory. Proto si objednal u Dalimila vlastně pamflet proti králi, česky psanou kroniku.“ Kroniku Dalimil dokončil v roce 1314 a mezi nevzdělanými českými šlechtici působila jako dobře načasovaná bomba. Dodávala vážnost jejich rodům tím, že jim odkryla jejich vznešené předky. „Nejvíc, sedm, jich Dalimil připsal Jindřichovi z Lipé. Ostatní šlechtici mají v kronice přitom jen jednoho nebo dva slavné předky. To podle mého názoru naznačuje, že kroniku si pán z Lipé u Dalimila skutečně objednal,“ prozradil Tomáš Edel. Už rok po Dalimilově kronice propustil na nátlak české šlechty panovník své německé rádce a na jejich místa dosadil Čechy. Ve verších vznikla kronika podle Edela proto, aby se snadněji zapamatovala, a aby si ji šlechtici mohli předčítat nahlas. „Hledal jsem vzdělaného muže, který měl blízko k Jindřichovi z Lipé, a k tomu letopisce, jehož zážitky by byly stejné jako u Dalimila. Z kroniky je totiž dobře poznat, u kterých událostí její autor skutečně osobně byl,“ vysvětlil Tomáš Edel. „Našel jsem Jindřicha z Varnsdorfu. Ten zřejmě v Žitavě svou kroniku napsal. Podle mého názoru ale není podstatné, kdo se pod pseudonymem Dalimil skrýval. Větším objevem je to, proč kronika vznikla. Pak ji člověk lépe pochopí.“ Tomáš Edel připravoval svou novou knihu téměř čtyři roky. Brzy vyjde i v němčině, protože se dotýká také německých dějin.