Deník Anny Frankové
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Alfred Dussel
Byl to zubař, podle Anny se choval sobecky a roztahovačně
Sdíleli spolu místnost a psací stůl
Annu nerespektoval
Zahynul v prosinci r. 1944
Pan Kugler a Pan Kleiman
Společníci pana Franka ve firmě
Zajišťovali všem úkryt a hlídali, aby nikdo ve firmě nechodil do zadního traktu
Po odhalení byli zatření, ale přežili
Miep Giesová a Bep Voskuijlová
Obě pracovali ve firmě
Pomáhali se vším, co bylo potřeba
Ani jedna z nich nebyla zatčena
Miep Annin deník, který ležel na podlaze schovala a předala ho jejímu otci, který jako jediný přežil
Literárně-historické souvislosti:
V minulosti bylo obvyklé si psát deník, obzvlášť ve vypjatých dobách lidé psali deníky jako záznamy toho, co se dělo kolem nich a s nimi
Vlády své občany vyzývaly k tomu aby deníky psali → mohli tak dokumentovat situaci v daném okamžiku a po válce poslouží jako obhajoba či obžaloba
Také Anna se rozhodla že svůj původně soukromý deník změní v text, který bude po válce publikován, proto své původní zápisky upravovala a doplňovala
Po válce Otto Frank jako jediný přeživší sestavil původní i upravené verze a jednu z nich poté vydal
Některé části z původního deníku chybí → především výčitky matce (chránil tím památku své ženy) a také části části zmiňující se o sexu, což bylo v tehdejší společnosti tabuizované téma
Od roku 1947, kdy vyšel deník poprvé došlo k dalším změnám
Po smrti Otty Franka v roce 1980 se zkoumáním deníku zabývá Fond Anny Frankové při Nizozemském státním ústavu pro válečnou dokumentaci
Tento ústav ověřoval pravost deníku a také do nových vydání zařadil některé původně vynechané části, které byly nalezeny až dodatečně
Další válečné deníky psané dětmi:
Deník Helgy Weissové
Helga začala psát deník, když jí bylo 9 let
-popisuje postupnou ztrátu všech kolem sebe, život v Terezínském ghettu, a nakonec i vše co prožila v koncentračních táborech, které zázrakem přežila.
Její deník byl zachován díky tomu, že byl zazděn.
Deník Věry Kohnové
Bylo jí 12 let, když musela s celou rodinou odjet z Plzně do Terezína
Psala si deník od roku 1941–1942 (až do deportace na východ)