Diderot Jeptiška

Zuzana vstoupila do kláštera Panny Marie jako novicka a dva roky se připravuje na složení slibu. I když Zuzana výborně zpívá a je vzornou studentkou, v klášteře se jí nelíbí. Cítí, že nechce být jeptiškou. Rodiče i sestry ji přemlouvají, ale ona nepovolí a v den, kdy má složit slib, odmítne přísahat před všemi lidmi. Rodiče si ji nyní musí vzít domů, ale brzy Zuzanu přemluví a ona odchází do kláštera Longchamp, kde slib složí a stává se řeholnicí.

V Longchamp se Zuzaně líbí víc než v minulém klášteře, a to hlavně kvůli matce představené de Moni, která zná její osud a snaží se jí klášterní život zpříjemnit. Brzy však umírá a nová představená Kristýna Zuzanu nesnáší. Trápí ji nedostatkem jídla, spánku, bičováním, nesmí vstoupit do modlitebny a podobně. Zuzana už neví jak dál, a tak tajně napíše dopis advokátovi Manourimu, aby jí pomohl se zrušením slibu. Díky hodnému advokátovi docílí alespoň přeložení do jiného kláštera.

Novým místem pobytu je klášter Arpajon. Místní matka představená si Zuzanu velice oblíbí, ale brzy se ukazuje, že má lesbické sklony a její láska k Zuzaně je přehnaná. Zuzana dlouho nechápe, o co běží, nechává se i hladit. Její zdejší zpovědník ji varuje, aby se od matky představené nenechala dotýkat, a nakonec Zuzaně dopomůže k útěku z kláštera.

Zuzana si však při útěku poranila záda a ačkoli by se jí nyní žilo lépe, měla se stát pomocnicí v domácnosti, umírá opuštěná.

● určení smyslu díla

Účelem knihy bylo kritizovat církevní morálku tehdejší Francie. Ženské kláštery byly tehdy opravdu spíše jakýmsi vězením, odkladištěm žen.

● pravděpodobný adresát

Tehdy to byla francouzská společnost, která si měla uvědomit své chyby. Dnes čtenář, který může poznat tehdejší poměry.

● zařazení knihy do kontextu celého autorova díla

Román vyšel až po Diderotově smrti, nevyhověl cenzuře.

● tematicky podobné dílo

Daniel Defoe – Robinson Crusoe: Robinson byl také „sám na světě“, nucený postarat se sám o sebe

● porovnání s filmovou verzí nebo dramatizací

Francouzský film z roku 1966 je hodnocen kladně, odpovídá předloze.

[...] Nevím, co se dělo v duších přítomných, ale viděli mladou umírající oběť, kterou nesli k oltáři, a ze všech stran se ozývaly vzdechy a vzlyky, z nichž rozhodně žádné nevyšly z úst mého otce a mé matky. Všichni stáli; mladí lidé vystoupili na židle a drželi se mřížoví; rozhostilo se hluboké ticho, když se mne ten, kdo měl přijmout můj slib, zeptal:

„Marie Zuzano Simoninová, slibujete, že budete mluvit pravdu?“

„Slibuji.“

„Jste tu ze své vlastní svobodné vůle?“

Odpověděla jsem „ne“, ale řeholnice, které mě provázely, řekly za mne „ano“.

„Marie Zuzano Simoninová, slibujete Bohu čistotu, chudobu a poslušnost?“