Edison

Edison

Autor: Vítězslav Nezval

Datum 1. vydání: 1928

Lit. forma: poezie

Lit. druh: lyricko-epická skladba

Lit. žánr: báseň (poetismus s prvky pásma)

Čas děje: neuvedeno zřejmě autorova současnost (konec února), v době života Edisona (1847-1931)

Místo děje: Praha, pravděpodobně USA (kde žil Edison)

Kompozice:

• 5 zpěvů, dále děleny na sloky

• Sdružený rým (aabb)

• Skladba se stala součástí sbírky Básně noci

Vyprávěcí způsoby: nejsou I guess XD

Téma díla: kontrast mezi životem hazardního hráče/pijáka a pracovitého Edisona, oslava lidské práce, píle a úsilí, význam Thomase Alvy Edisona

Motivy: smrt, zanechání svého odkazu ve světě, technika, vynálezy, pokrok, sebevražda, noc, světla noci, stín, voda/vodní hladina/řeka

Hlavní myšlenka: otázka, co člověk zanechá po sobě po smrti, Edison jako úspěšný vzor, který po sobě zanechal mnoho vynálezům v protikladu pak stojí svět hazardních hráčů, prostitutek, sebevrahů, autor nachází podobnost mezi těmito dvěma odlišnými světy

Vypravěč:

• Je to poezie, takže vypravěč se označuje jako lyrický subjekt/mluvčí

• hazardní hráč/básník sám – ich-forma

• vyprávění o Edisonovi – er-forma

Postavy:

• Edison – schopný, pracovitý, cílevědomý, vzor pro člověka a pro lidskou práci

• Básník sám – zoufalý, nešťastný, opilý, uvažuje nad vlastním stínem jako nad sebevrahem

Jazykové a syntaktické prostředky:

• Archaismy – monstrance (ozdobná kovová schránka vyzývající křesťany k modlení); Hradčanský dóm (zřejmě chrám Sv. Víta)

• Přechodníky – zpívaje, skláněje

• V díle se často opakují verše:

  • Bylo tu však něco těžkého co drtí

smutek stesk a úzkost z života i smrti

• Bylo tu však něco krásného co drtí

odvaha a radost z života i smrti

• Nepoužívá čárky ani tečky na konci věty/souvětí

• Mnoho zeměpisných názvů – most Legií, Vltava, Kanada, Michigan, Detroit, Jáva, New York, Broadway, Velká Praha, Pensylvánie, via Appia, Brazílie, Japonsko, Havana, Amazonka, …

Typy promluv:

• Pouze pásmo lyrického subjektu

• Monology ani dialogy zde nejsou

Tropy a figury:

• přirovnání – truchlivé jak pláč; noc se chvěla jako prérie; stín jenž jako šibenice trčí

• metafora – monstrancemi barů; údery hvězdné artilerie; piják světel nočních

• epiteton – ženy v šatě z pavích per

• hyperbola – padal do hlubin

• personifikace – bylo tu však něco těžkého co pláče

• anafory (opakování slov na začátku veršů)

Medailonek autora:

Vítězslav Nezval (1900-1958) byl český básník, spisovatel a překladatel, spoluzakladatel poetismu a vůdčí osobnost českého surrealismu. Narodil se nedaleko Moravského Krumlova, ale za svou domovinu považoval Českomoravskou vrchovinu, kde vyučoval jeho učitel. Vystudoval Gymnázium v Třebíči. Poté se na jeden semestr zapsal na práva na brněnské univerzitě odkud přešel na FF do Prahy. Zajímaly ho přednášky F. X. Šaldy.