Národní obrození a jeho význam

IV. - Národní obrození a jeho význam

1.) Doba

- 70. léta 18. století / 50. léta 19. století

- národní obrození = uměle vytvořený pojem a historický proces snažící se zabránit jazykovému úpadku češtiny, snaha vytvořit nový spisovný jazyk a národní literaturu, dosáhnout národní, kulturní a politické emancipace; začíná se vytvářet základ novodobého českého národa

- přetrvávající nadvláda Habsburků:

- postupné potlačování feudalismu

- prosazování nového společenského uspořádání (měšťané)

- Marie Terezie + Josef II. = reformy:

- zrušení jezuitů (1773), zrušení nevolnictví (1781)

- povinná školní docházka (1774), omezení cenzury

- jazykový problém:

- Josef II. -> němčina jako jediný úřední jazyk (1781)

- díky zrušení nevolnictví se české obyvatelstvo stěhuje do německy mluvících měst

- konec 18. století -> čeština v úpadku, němčina v úřednictví, na školách a ve vyšších vrstvách

- čeština pro nejchudší a venkovský lid

- obecně převládá němčina, snaha o obrození češtiny -> možnost studovat češtinu (malý zájem)

- otázka vlastenectví -> obrozenci se začali cítit více česky, snaha obrodit český jazyk

- architektura, výtvarné umění:

- klasicismus -> Stavovské (Nosticovo) divadlo od architekta Antonína Haffeneckera

- počátek 19. století = empír -> zámek Kačina

- zakládány zahrady, parky, bouraly se hradby, vznik továren (začíná průmyslová revoluce)

- malíři: Antonín Machek, Antonín Mánes, Josef Mánes, Julius Mařák

- hudba:

- Jakub Jan Šimon Ryba: vrchol klasicismu, Česká mše vánoční

- František Škroup: hudba k Fidlovačce, píseň Kde domov můj

2.) První generace národního obrození

- charakteristika:

- obranná etapa, vědecký charakter, zájem o jazykovědu

- základy české obrozenecké literatury

- cílem zachovat samotnou existenci češtiny, vybudovat základy svébytné národní literatury

- zaměření se na českou minulost, vznik samotné myšlenky národního obrození

- nejdůležitější je věda -> velký rozvoj, studium bohemistiky, slovanská filologie, literární teorie

- snaha začlenit českou literaturu do evropského kontextu

- jazykové obrany:

- vyzdvihnout slávu Čechů v minulosti, protest proti stavu češtiny

1) František Martin Pelcl

- vydává Balbínovu Obranu jazyka slovanského, zvláště českého

2) Karel Ignác Thám

- Obrana jazyka českého proti zlobivým jeho utrhačům: první česká obrana

- lidé:

1) Josef Dobrovský (1753 - 1829)

- historik, jazykovědec, zakladatel vědecké slavistiky a bohemistiky, zájem o české dějiny, jazyk a literaturu

- mluví německy, studuje filozofii a teologii, vychovatel v rodině Nosticů

- základy moderní vědy, díla píše německy nebo latinsky (čeština není schopná vědeckého vyjadřování)

- vzorem veleslavínská čeština, nevěří v budoucnost češtiny, oceňuje však její úroveň v minulosti