LITERÁRNÍ TEORIE

Základy literární teorie

Literatura = písemnictví
- z latinského littera = písmeno, 4. tis. př n.l. v Mezopotámii
- jeden z druhů umění
- v širokém smyslu zahrnuje všechny písmem zaznamenané jazykové projevy

ROZDĚLENÍ LITERATURY:

VĚCNÁ: sděluje poznatky, poučení, převažuje informativní fce - např.: literatura odborná, populárně naučná, publicistická, administrativní

UMĚLECKÁ: rozhodující je fce estetická (literatura faktu: prozaický žánr stojící na rozmezí literatury věcné a umělecké)

NÁRODNÍ: soubor literárních děl psaných zpravidla v jednom jazyku
- někdy i jiná díla, která formují a jsou součástí národní kultury (staroslověnské, latinské – Kosmova kronika, pražská německá škola)

SVĚTOVÁ: soubor vynikajících děl národních literatur

LITERÁRNÍ VĚDA:

a) lit. HISTORIE = dějiny literatury
- zkoumá literaturu v dějinném vývoji, snaží se postihnout literární tendence a směry

b) lit. TEORIE – zkoumá výstavbu literárního díla, literární DRUHY a ŽÁNRY

c) lit. KRITIKA – různá hodnocení, výklady, rozbory děl

Výstavba literárního díla

- strukturu literárního díla tvoří všechny umělecké prostředky, které se na něm podílejí

- základní vrstvy (plány), které tvoří literární dílo jsou: tematika, kompozice, jazyk

1. TÉMA (řec. Thema – položka, předmět)

druhy: POSTAVA (téma člověka – zpravidla vytvoření postavy=charakteristika přímá, nepřímá)

PROSTŘEDÍ (vnější svět – příroda, společenské vztahy, psychika apod.)

DĚJ (změna stavu – přírodní, lidské, nadpřirozené, kombinované)

typy: HLAVNÍ

VEDLEJŠÍ (epizoda – uzavřená)

MOTIV = klíčová slova (nejmenší jednotka tematické výstavby)

Témata tvoří souvislý celek = KONTEXT (širší souvislosti) – historický, literární, autorský

2. KOMPOZIČNÍ VRSTVA – STAVBA, VÝSTAVBA

• způsob uspořádání a spojování jednotlivých tematických prvků a způsob vyprávění děje

základní KOMPOZIČNÍ POSTUPY:

a) CHRONOLOGICKÝ – časová postupnost

b) RETROSPEKTIVNÍ – zobrazování zpětným pohledem (vzpomínky, příčina konfliktů)

c) RÁMCOVÝ – více příběhů vložených do příběhu hlavního (např. Dekameron)
d) PROLÍNÁNÍ časových rovin – přítomnost, minulost, budoucnost

e) VOLNÉ ŘAZENÍ (koláže) čas. úseků bez ohledu na jejich časovou posloupnost

- další možnosti spojování tematických složek např. motivů ve verších:

a) KONTRAST – protiklad
b) ASOCIACE – souvislosti
c) GRADACE – stupňování
d) RETARDACE – zpomalení děje (odbočka)

VÝRAZOVÁ FORMA (prostředky kompoziční výstavby)

PRÓZA – základní stavební prvky: slovo, věta odstavec, kapitola

POEZIE – základní stavební prvky: verš, sloka (strofa), báseň

DRAMA – základní stavební prvky: replika, výstup, dějství (jednání)

3. JAZYKOVÁ VRSTVA – Jak autoři dosahují estetického působení jazyka? Výběrem slov