LITERÁRNÍ TEORIE

- spisovná, nespisovná (obecná čeština, dialekt, slang, argot, profesionalismy)
- v rámci spisovné češtiny vybírají slova neutrální nebo zabarvená (dobové zabarvení, citové zabarvení, slohové

zabarvení – odborné, básnické, … výrazy)

TROPY (obrazná pojmenování)

Pojmenování PŘÍMÁ – daná skutečnost je součástí vyjádření

epiteton: básnický přívlastek (stříbrný vítr)

básnické přirovnání: (nebe bylo jako z olova)

paralelismus: bohatě rozvité básnické přirovnání

Pojmenování NEPŘÍMÁ – opisná

metafora: přenesené pojmenování na základě podobnosti (moře problémů, perla rosy)
personifikace: zosobnění, vlastnosti živých lidí jsou přenášeny na neživé věci, případně na zvířata, rostliny

(domy vytřeštily oči)

metonymie: přenesené pojmenování na základě věcné souvislosti
(poslouchám Mozarta - poslouchám jeho hudbu, pan Vorel kouřil dýmku - kouřil tabák)
synekdocha: označení části pro celek nebo naopak použijeme označení celku pro část
(žádal o její ruku, byla tam hlava na hlavě, vyletěla holubička ze skály)
eufemismus: zjemnění (zemřel – odešel, až bude růst nade mnou tráva)
oxymóron = protimluv: zdánlivě nelogické spojení slov (svítání na západě, umřelé hvězdy svit, mrtvé milenky cit)

hyperbola: nadsázka (do malého pokoje se vejde celý svět)

ironie: použití slov v opačném významu → posměch

sarkasmus: zesílená ironie (zraňující)

apostrofa: básnické pojmenování, oslovení nepřítomné osoby, nebo neživé věci (Hoj, ty Štědrý večere, ty tajemný svátku)

FIGURY (typy syntaktických prostředků) tvořené pravidelným opakováním

aliterace: opakují se stejné hlásky nebo skupiny hlásek (potkal potkan potkana)

epifora: opakování slova na koncích veršů nebo po sobě jdoucích vět (Jaký je to divný kraj, milý Bože divný kraj.)

anafora: opakování slov na začátku veršů nebo po sobě jdoucích vět

(Na břehu řeky Svratky kvete…, na břehu řeky Svratky…)

epanastrofa: opakování slova na konci jednoho a na začátku následujícího verše nebo věty

epizeuxis: opakování v jedné větě těsně po sobě

asyndeton: bezespoječné spojení (nepřišel, nezavolat)

polysyndeton: nadměrné užití spojovacích výrazů, často spojky: a, nebo

inverze: neobvyklý pořádek slov

ZVUKOVÉ PROSTŘEDKY (zvláštní kombinace slov a hlásek)

eufonie: libozvuk

(Hrál kdosi na hoboj, a hrál již kolik dní, hrál vždycky navečer touž píseň mollovou a ani nerozžal si oheň pobřežní, neb všecky ohně prý tu zhasnou, uplovou.)

kakofonie: nelibozvuk (…řinčí řetězů hřmot…)

onomatopoie: napodobení zvuku (…Na topole podle skal zelený mužík zatleskal…)

paronomázie: opakování stejných hlásek ve slovech příbuzných (…Slavme slavně slávu Slávů slavných…)

zvukosled: pravidelné opakování stejných hlásek ve verši (…Tyčinky v bílých a tichých liliích ve světle zeleném světle zeleně…)