LITERÁRNÍ TEORIE
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
LITERÁRNÍ DRUHY
– poprvé je zavedl Aristoteles v díle Poetika
LYRIKA = stav (pocity, nálady, myšlenky)
– z řeckého lyrika melé = lyrou doprovázené verše
– psána ve verších
– nedějovost
– básník vyjadřuje svoje subjektivní prožitky (pocity, nálady, úvahy, myšlenky)
-
LYRICKÝ SUBJEKT – vypravěč v lyrice
– FORMY: milostná, náboženská, vlastenecká, přírodní, reflexivní = úvahová (rozumovost, nebrání ohledu na city), meditativní, politická, občanská (básník se obrací na čtenáře s výzvou změnit stav společnosti)
EPIKA = děj (vyprávění, příběh)
– z řeckého epikos = výpravný, dějový
– psána v próze, ale i ve verších (epos)
– dějovost, vypráví příběh (epické dílo má děj – tzn. vypráví příběh o určité události)
– 3.os. j. č. = er-forma; 1. os. j. č. = ich-forma
Vypravěč – ten kdo vypráví – nemusí to být autor
Fabule (obsah vyprávění, vymýšlení, nafukování příběhu)
– z latinského fabula = vyprávění, bajka
– řada událostí následujících za sebou v čase, obsah vyprávění (vymýšlení, nafukování příběhu)
-
Fabuli si čtenář sestavuje až dodatečně po přečtení díla a v jeho vědomí se vytváří protiklad mezi fabulí a syžetem.
Syžet (řazení tematických složek)
– z francouzského sujet = námět, látka, téma
– konkrétní způsob, jakým autor zkonstruoval svůj příběh = výběr postav, vyprávěče, prostředí, děje,
– čtenář na základě syžetu rekonstruuje fabuli – na základě postav a vyprávění zjišťuje události
(autor to dělá naopak – ví, ke kterým událostem dojde a spojuje je pomocí vyprávění a postav)
DRAMA = divadelní hra
– z řeckého dráma = čin, skutek, jednání
– v 19. stol. se pojmu drama užívalo pro hry s vážným obsahem (protiklad byla veselohra)
inscenace – provedení divadelního textu na scéně
scénické (režijní) poznámky – určuje popis prostředí, jednání a chování postav na jevišti
-
pracuje s REPLIKAMI postav /replika = promluva postavy
("Uprostřed scény je stůl a na něm knihy", "Schová se pod stůl" nebo "Odejde")
LITERÁRNÍ ŽÁNRY
– z francouzského genre = žánr
– skupina literárních děl, která mají společné znaky ve stavbě, tématu a ve zpracování díla
LYRICKÉ: óda – hymnus; oslavná báseň
sonet – 14 veršů s logickým členěním
epigram – krátká satirická (vtipná) báseň
elegie – žalozpěv
píseň – báseň s pravidelným rýmem
EPICKÉ: epos – rozsáhlé veršované vyprávění o hrdinech
1. povídka – jednoduchý děj, charakter postav se nevyvíjí, často výrazný závěr
2. novela – kratší prozaický žánr, jeden příběh s malým počtem postav, v závěru pointa = neočekávaný, překvapivý konec
3. román – bohatý děj (mnoho postav, spletitých vztahů, dějová linie je rozvětvená vedlejšími motivy)
tvorba lidové slovesnosti – pohádka