Demokratický proud
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Demokratický proud
Čapkové, Poláček, Bass, Peroutka, Langer - všichni se scházejí v demokratickém deníku Lidové noviny (významné, uznávané jako „strážce demokracie“)
Karel Čapek (1890-1938)
- světově proslulý spisovatel a novinář, přeložen do spousty jazyků, velký humanista a demokrat; filozofický (myslitelský) typ spisovatele; jeho dílo stále živé, aktuální
Ve 30. letech (1936, 1938) 2x nominován na Nobelovu cenu, neobdržel (nejspíš z obav z nacistů)
Dílo: myšlenkově, stylisticky, jazykově mistrovské - i když vyjadřuje závažné, náročné a hluboké myšlenky, vždy s maximální sdělností a srozumitelností, přitom psané kultivovaným, krásným, vytříbeným jazykem; pozor: tendence přiblížit se přirozenému vyjadřování a hovorovému stylu u Čapka není (ani jinak nemusí být) v rozporu s krásou a kulturou jazyka.
- dílo bohaté, mnohostranné, rozmanité tematicky (fantasticko-utopické, noeticko-filozofické, reakce na hrozbu fašismu, všední každodenní témata) i žánrově (mistr povídky, moderního apokryfu a vůbec drobných próz (tedy i mistr zkratky a slovesné miniatury), romány, dramata, žánry na pomezí umělecké a publicistické literatury - fejetony, sloupky, causerie, na pomezí odborné a umělecké literatury - eseje, kritiky; překlady, knihy pro děti)
Život: Narozen v Malých Svatoňovicích v Podkrkonoší, záhy stěhování do městečka Úpice – tam dětství, otec lékař (oblíbený v celém kraji, typ dobrého a laskavého venkovského lékaře, venkovský inteligent se značnou šíří kulturních zájmů, rozšafný racionalista, matka též vzdělaná, romanticky citová); studium na gymnáziu v Hradci Králové, v Brně, pak po přestěhování celé rodiny z Úpice do Prahy na Akademickém gymnáziu v Praze (zde byl jeho spolužákem J. Heyrovský); VŠ – filozofii, estetiku, dějiny výtvarného umění, něm., angl., fran. Jazykovědu (filologii) na FF UK v Praze, Berlíně, Paříži. Šíře jeho zájmu byla téměř bez hranic. Při šíři a hloubce své vzdělanosti neupadl do intelektuálské výlučnosti; byl vždy plný zájmu i o nejdrobnější věci každodenního života, plný laskavého pochopení pro každého, i nejprostšího člověka. Rád cestoval (viz cestopisné fejetony), záliby - zahrada, zvířata. Všestrannost jej přivedla k novinářské práci. 1917-1920 působil v Národních listech; 1921-1938 Lidové noviny (měl významný podíl na profilu tohoto deníku), 1921-23 dramaturg a režisér v Divadle na Vinohradech. Patřil k okruhu kolem TGM, i osobní přátelství s ním (1922 první setkání, 1925 první přijetí na Hradě). Organizoval (ve své vile) páteční schůzky předních českých intelektuálů s TGM –„pátečníci“. Kontakty s předními osobnostmi světové kultury. 1925 se podílel na založení československé pobočky mezinárodní spisovatelské organizace PEN klub Penklub a stal se jejím předsedou (do 1933). 1935 se oženil s herečkou Olgou Scheinpflugovou, novomanželé dostávají od švagra Václava Palivce dům ve Staré Huti u Dobříše – Strž. Sestra Helena (Palivcová) byla hudebně nadaná, napsala knihu Moji milí bratři. Po Mnichovu napadán pravicí i levicí, denně dostával surové anonymní dopisy i od těch obyčejných lidí, které měl rád a v jejichž dobré jádro vždycky věřil. Vyčerpán marným zápasem o záchranu republiky i nenávistnými útoky, podlehl zánětu plic (po likvidaci škod na Strži, způsobených povodní); patrně neměl dost vnitřní vůle nemoci se bránit, umírá o Vánocích 1938, tedy krátce před tím, než si pro něj přišlo na jaře 1939 gestapo, jako pro jednoho z prvních.